pátek 17. listopadu 2017

🎄 Moje vánoční čtení 2017 🎄

Už skoro jen měsíc do Vánoc? 🎁❄

Ok, není čas ztrácet čas s obyčejnými příběhy. Právě startuje období vánočních knih!
Jelikož advent miluju a miluju cokoliv s ním spojené, tak je jasné, že si o něm i ráda přečtu. V neděli jsem proto odstartovala svůj osobní měsíc vánočního čtení. Až do Štědrého dne mám v plánu číst výhradně a pouze jen příběhy plné zimní, vánoční, kouzelné a magické atmosféry. Jedná se o knihy, které jsem ještě nikdy nečetla, takže vlastně ani nevím, do čeho jdu. Milovníci Vánoc, klidně se ke mně připojte, ať v tom nejsem sama.



❄ Některé z těchto knih na mě čekají od loňského adventního času, některé jsem si koupila během roku, některé doslova před chvílí a některé vlastně ani s Vánocemi nesouvisí, ale ta úžasně milá a magická atmosféra jejich příběhu mě tak zaujala, že si zasloužily post na mém vánočním seznamu. A já věřím, že nebudu zklamaná.

❅❆ A jaké příběhy jsem si přichystala? ❅❆



🎇Vánoční skříňka
Anotace: Od svého prvního vydání okouzlila Vánoční skříňka již více než sedm milionů čtenářů a stala se tak vánoční klasikou, svátečním příběhem, oblíbeným dnes stejně jako byla ve své době Dickensova Vánoční koleda. Richard Paul Evans knihu původně napsal pouze jako soukromé vyznání lásky svým dvěma dcerám, Jenně a Allison. I když jim často říkával, jak je má rád, měl pocit, že ještě nemohou pochopit skutečnou hloubku jeho citu, přinejmenším do doby, než samy poznají radost z vlastních dětí. Při psaní Vánoční skříňky doufal, že snad jednou v budoucnu se do knihy začtou a poznají lásku, kterou k nim choval a chová.




🎇Vánoce po francouzsku
Anotace: Román Vánoce po francouzsku Fiony Valpy zahřeje u srdce nejenom v zimě hlavně zjištěním, že k lásce se někdy dá i projíst. A ještě se u toho pobavit!

Evie opustil manžel, a tak využije nabídku přátel k pobytu v jejich domku na francouzském venkově. Vypraví se tam úplně sama, jen se sbírkou receptů po babičce, a je odhodlaná na celé Vánoce zapomenout a jen podle ní péct a vařit. Ochotného ochutnávače najde v sousedovi, šarmantním doktoru Didiérovi. Zaujme ho však nejen její skvělý koláč…
Padající sníh, skvělá štědrovečerní tabule a trocha vánočního kouzla – bude to ale stačit, aby zmizel přízrak předchozích Vánoc?





🎇Kouzlo Vánoc
Anotace: Ve své první povídkové knize vypráví Cathy Kelly poutavé příběhy mnoha pozoruhodných hrdinek, v nichž zaručeně poznáte samy sebe nebo své blízké. Zažila to každá z nás, takové běžné všední trable i vážné situace, ať je to nevítaná vánoční návštěva, na kterou se ani trochu netěšíte, soupeření se sestrou, nedorozumění s matkou, smutek, když nám zůstane prázdné hnízdo, nenaplněná touha po dítěti, radost, kterou si odpíráte, samota po bolestivém rozchodu nebo zrada kamarádky.

Cathy Kelly své hrdinky líčí s hlubokým pochopením, s laskavostí, moudrým nadhledem a humorem.




🎇Šlehačková oblaka
Anotace: Deníkovými zápisky na svém blogu TerezaInOslo motivuje tisíce lidí, aby přestali snít a začali si své sny plnit. Tady a teď!
Měla kupu snů a bezhlavě se za nimi vrhla až na sever. Tereza vypráví svůj životní příběh s retrospektivou do dětství, které bylo kouzelné a zároveň plné dřiny. Propocené vzpomínky na tréninky gymnastiky se mísí s vůní šeříkové zahrady starého domu na Ořechovce, ve kterém vyrůstala. V Norsku prožívá svou pohádku, ale i hořké chvíle odloučení od rodiny, ztrátu nejbližšího člověka a momenty, kdy musí začít svůj život zase a znovu téměř od nuly.




🎇Literární spolek Laury Sněžné
Anotace: Představte si Lynchův Twin Peaks zasazený do Finska. A představte si Dostojevského Zločin a trest, v němž Soňa Marmeladová zastřelí Raskolnikova. Zní to absurdně? Román, který vám dokáže, že i Skandinávie má svůj magický realismus, zavádí čtenáře do městečka Zaječín, kde se dějí divné věci nejen s lidmi, ale i s knihami.
Všechno začíná, když se mladá učitelka literatury Ella Milanová vrátí do svého rodiště a objeví tam zvláštní knižní svazek, který jí vyrazí dech. V místní knihovně se vydá po stopě záhadných událostí... a brzy narazí na uzavřené společenství literátů, založené oslavovanou Laurou Sněžnou, na pravidla podivné Hry a také na nadpřirozené úkazy. Podaří se jí odhalit, co se ve skutečnosti stalo s desátým členem literárního spolku, a rozplést pavučinu všeprostupující fikce?




🎇Vánoční zázrak
Anotace: Nový romantický příběh od bestselerového autora Jaye Ashera. Vánoční romance, která vám zlomí srdce, ale přiměje vás brzo začít znovu věřit…
Sierra vede dva životy. Jeden v Oregonu, kde její rodina vlastní farmu vánočních stromků. A druhý v Kalifornii, kam před Vánocemi jezdí stromky prodávat. A opustit jeden vždycky znamená, že jí schází ten druhý. Tak to je až do posledních Vánoc, kdy Sierra potká Caleba. Caleb je vzorný kluk, jen před lety udělal obrovskou chybu a platí za ni dodnes. Ale Sierra nedá na jeho minulost a rozhodne se mu pomoct. To samozřejmě vyvolá vlnu nesouhlasu, falešných dojmů a podezření, ale Caleb se Sierrou přijdou na to, že jedna věc je silnější než tohle všechno: pravá láska.




🎇Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender
Anotace: Rodina Rouxova má pošetilou lásku ve vínku, což nevěští nic dobrého pro její nejmladší členku, Avu Lavender. Ava – skoro ve všech ohledech normální dívka – se narodila s křídly. Ve snaze pochopit tuto svou zvláštnost a s rostoucí touhou zapadnout mezi své vrstevníky se šestnáctiletá Ava odváží do světa, naprosto nepřipravená na to, co ji může čekat, a naivní vůči zvráceným pohnutkám ostatních lidí. Lidí, jako je třeba zbožný Nathaniel Sorrows, který si Avu splete s andělem a jehož posedlost dívkou s křídly vygraduje v noci oslav letního slunovratu. Tu noc se nebe roztrhne, vzduchem se mezi poletujícím peřím řinou provazce vod a osud Avy i její rodiny nabírá na ničivé kadenci.




Celkem tu máme 7 knih a aby těch vánočních příběhů nebylo málo, mám v plánu si koupit ještě jednu knihu s tímto tématem v Levných knihách. Pravděpodobně mám velké oči a všechno to přečíst nestihnu, ale i tak se těším. Stejně jako na ten nejkrásnější den v roce - Den štědrý. Loni touhle dobou vypukla má naprostá oddanost právě LK. V druhém týdnu listopadu jsem tam totiž nastoupila na brigádu a musím říct, že to bylo snad to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat. Poznala jsem plno úžasných lidí, plno krásných knih, hodně se toho naučila a stala ses šťastnější a spokojenější. A jsem hrozně ráda, že ten nástup mám už navždy spojený s obdobím adventu a Vánoc. Moje dvě životní lásky se v tu chvíli spojily :)

Užijte si klidný sváteční den a ten nejlepší víkend. Já jsem dnes v práci a zítra ráno odjíždím na víkend na hory.

Váš Andreják

úterý 14. listopadu 2017

Říjnová dovolená - Třebíč

Už cestou z Mikulova do Třebíče jsme věděli, že počasí se udobřuje. Cestou vlakem nám dokonce svítilo sluníčko a nebýt té děsně dlouhé cesty, tak by to bylo fakt moc pěkné dopoledne. Ale proboha, jak může ten vlak z Brna do Třebíče jet tak hrozně dlouho? Kodrcali jsme se asi hodinu a půl, stavěli v každé prdelce světa a po strastiplné cestě, totálně vyklepaní konečně dorazili do Třebíče. Huráááá!




A po výstupu následovalo doslova zděšení. Tohle má být město plné Unesca? To krásné místo z fotek? Kde? Já jsem v tu chvíli ještě plná zážitků z té nekonečné cesty vlakem viděla jenom hnusné šedivé komunistické město, jehož centrem vede hlavní dopravní tepna. :D Proboha, kam jsme to přijeli? V tu ránu jsem taky poznala, že jsme už na Vysočině, jelikož jsem docela klepala kosu. No nic, šli jsme se ubytovat a zkusit najít to krásné město plné památek.

A abych nebyla tak negativní, tak vám rovnou prozradím, že jsme ho našli. Bohužel až druhý den :D. Každopádně jsem se zamilovala hned, co jsme opustili to uspěchané město plné aut, stresu a hnusných baráků. Stačilo projít do židovské čtvrti a zamířit si to směrem ke hřbitovu. V tu ránu máte pocit, že jste v úplně jiném městě. V klidném, krásném, plném přírody a překrásných památek.

A přesně na to jsem se tak těšila!



Ráno nás přivítalo úžasně barevným svítáním a to jsem už věděla, že tenhle den bude mnohem lepší než ten předešlý. Ačkoliv jsme měli v hotelu zaplacený wellness, věděli jsme, že to absolutně nemáme šanci stihnout, a tak jsme hned po snídani vyrazili vstříc objevovaní té krásné, historické Třebíče.

Všude bylo poznat, že se blíží Dušičky


Z náměstí jsme prošli do židovské čtvrti a nestačili se divit. Řeka odděluje město od původního ghetta a mohlo by to tak klidně fungovat i dneska, akorát bych to udělala opačně. To ghetto by bylo právě ve městě. Tady za řekou jako by se zastavil čas. Život tu plynul dál, ale úplně jinou rychlostí. Pomalu, v klidu, beze spěchu.















Jak jsme se pomalu šplhali nahoru, chtěla jsem si udělat co nejvíc fotek a během toho vyšlápla psí bobek :D řeknu vám, že se mi to nepodařilo už několik let, tak jsem si to asi musela vychutnat v plné náloži zrovna teď. No neodradilo mě to a stejně jsem lezla všude možně. Nakonec jsme se dostali na baštu na Hrádku a Masarykovu vyhlídku. Ty úžasné výhledy jsme si užili v naprostém soukromí, nikde ani noha a na to prostě nic nemá.




Tohle mi vzalo dech


<3




Byla sranda :D


Hrádek


Ani na Masarykově vyhlídce nesmějí chybět zámečky :)






A ještě jednou Hrádek :)

Po nekonečně dlouhém kochání se městem jsme konečně vyrazili směrem na židovský hřbitov. Jenže jsme cestou potkali přírodní dětské hřiště a tam prostě nešlo odolat menšímu zdržení. A i teď na to vzpomínám s úsměvem na rtech, protože tam jsme se opravdu s Kubou hodně nasmáli. Tak mrkněte na fotky, jak se tam dokáže vyblbnout taková průměrná třicítka :D




Tady to bylo ještě seriózní


Tady už moc ne aneb jééééé hele, já si to zkusím :D


V tý sukni to moc nešlo


Jsem tam!

Tradáááá

A tedka už jenom džamp

A uděláme opět nějakou seriózní fotku...

... anebo taky ne :D


Někdy se prostě nedaří no :D

A pak jsme se už dostali k tomu židovskému hřbitovu. Já jsem na takovém a navíc tak velkém hřbitově nikdy nebyla. Měla jsem k tomu místu vážně respekt a zpočátku jsem si říkala, jestli vůbec můžu vytáhnout foťák. Ten hřbitov měl ale tak neuvěřitelnou atmosféru, že nešlo odolat. Opět jsme tam byli naprosto sami, takže si to člověk mohl vychutnat do posledního okamžiku. A já se pokusím vás tam aspoň na chvilku přenést.















Ačkoliv jsme toho ještě moc neviděli, byl už čas oběda. Rozhodli jsme se poslechnout rad hotelového čísníka a vydali se do Třebíčanky. Den předtím jsme ji minuli bez povšimnutí, nebo spíše nás odradila jejich lákající cedule. Teď jsme ale zapluli dovnitř a nestačili se divit. Jídlo luxusní, interiér a obsluha super. Takže rozhodně doporučuju! :)



Odpoledne jsme měli v plánu ještě zámek a baziliku sv. Prokopa. Zámek je v podstatě muzeum a myslím, že je to ideální řešení, když máte takové krásné prostory, ale nemáte je čím vyplnit. My jsme si prošli jen jednu expozici a kdyby nás netlačil čas, stálo by za to určitě projít všechno. Po muzeu nás totiž čekala ještě prohlídka baziliky, která nakonec byla dvojjazyčná. Připojila se k nám skupina německých důchodců s českou průvodkyní, takže vše se překládalo do němčiny. Pro mě jako vystudovanou němčinářku to byla parádní zkušenost. Popravdě bych to ale asi dělat nemohla, mně by z těch lidí za chvíli hráblo :)

Zámek aka muzeum

















Bazilika

Krásna rozeta, symbol města



























K zámku náleží taky park, tak jsme se rozhodli, že když počasí přeje, projdeme si ještě ten a pak se přes vyhlídku na Strážné hoře vrátíme zpět na hotel a slavnostní večeři. Šli jsme i přes obrovský železniční most, který mě fascinoval i děsil zároveň. Srdce mi tlouklo úplně neuvěřitelně.









A támhle na ten most jdeme :)







Výhled ze Strážné hory nebyl nijak extra, ale ten pocit, že jsme tam vylezli, byl k nezaplacení :)


To bych nebyla já, abychom to zpět nevzali ještě přes jeden hřbitov. Plno hrobů mělo zapálenou svíčku a těch lidí všude! Opravdu bylo znát, že dušičky jsou za rohem. Druhý den jsme měli už odjezd směr Hradec, takže žádné dlouhé ponocování se nekonalo (stejně jako vždycky :D). Celá cesta byla dost náročná, jelikož začaly podzimní prázdniny, takže vlak naprosto narvaný, a ještě jsme projížděli kolem sraženého člověka. Doma jsme pak lehli se střevní chřipkou, takže opravdu grandiózní návrat to byl. Naštěstí jsme měli ještě pár dní volno a nemuseli rovnou do práce...






Grand hotel - tam jsme bydleli



Třebíč bych definovala jako úžasné místo plný naprostých protikladů. 

Když do ní přijedete, jste v šoku, kam jste se to dostali. Musíte si na to místo zvyknout. A jakmile objevíte tu hezčí část města, to ošklivý už vůbec nevnímáte. Najdete tu překrásné památky, které na vás dýchnou historií, plno klidu i přírody. Na druhou stranu ale vidíte město plné šedi, paneláků a aut. To vše se nějakým způsobem propojí a nakonec vás naprosto pohltí. V dobrém.

Měj se krásně Třebíči!

A vy taky. Přeji vám úspěšný týden plný pohody.

Váš Andreják
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...