neděle 15. dubna 2018

Český ráj - Příhrazské skály, Drábské světničky, Mužský

Jaro je tady? Jako fakt? Po té dlouhatánské zimě jsem tomu ani nechtěla uvěřit. Ale jelikož mě minulou sobotu na nádraží uvítaly sluneční paprsky, začala jsem minimálně doufat. To, že se večer budu domu vracet se spáleným nosem jsem ještě netušila. Ani to, jak úžasný den budu mít za sebou. Že se seznámím s novým člověkem, s kterým si nakonec padnem do noty. Že objevím další část Českého ráje. Že, že, že....

Že tenhle den stoprocentně zařadím mezi svých 100 prožitých dní!


Ale tohle všechno jsem ráno ještě netušila ani omylem. Já jsem totiž ani nevěděla, kam to vlastně jedu. Pokyn zněl jasně: Kup si jízdenku do Turnova. A tak jsem si ji koupila, nasedla do vlaku a zatím zuřivě přemýšlela, kam to vlastně jedu, co tam budeme dělat a kdo bude ten záhadný průvodce.

My tři :)

Cesta trvala skoro dvě hodiny, takže jsem na to měla habaděj času, ale to, co nás všechno ten den čekalo, mě ani nenapadlo. Čekal nás totiž den plný sluníčka, přírody, smíchu a poznávání. Čekal nás den v Českém ráji - v Drábských světničkách, na vrcholu se super názvem Mužský, u statku s ještě lepším názvem (ten statek byl totiž Píčův) a hlavně s dvěma super lidma.

A vy se teďka můžete podívat spolu se mnou, co jsme všechno ten den vlastně zažili.





Výlet jsme tedy odstartovali v Turnově, kam každý z nás dojel z jiného směru. Já z Hradce, Marge z Prahy a Petr (náš záhadný průvodce :D) přímo z Turnova. Tady taky probíhal první běh na vlak, který jsme naštěstí stihli, ale pán, co běžel s námi, dostal pěkně vyhubováno od drsné průvodčí :D. Naštěstí jsme se vezli jen chvilku do Březiny nad Jizerou. Odtud je to už jenom co by kamenem dohodil do Příhrazských skal, které se staly naším celodenním útočištěm.



Potkali jsme i horolezce!


Jako první jsme navštívili právě Drábské světničky, kde ale i brzy ráno bylo už naprosto narváno. Dlouho jsme se proto nezdrželi a přesunuli se na Píčův statek a vrchol Mužský. Musím říct, že ten, kdo vymýšlel místní názvy, byl asi fakt vtipálek. Když jsme pak čekali na vlak, který měl nečekaně zpoždění (a pak jsme kvůli němu museli opět dobíhat na přípoj), tak jsme prohlíželi mapu okolí a hledali nejvtipnější název čehokoliv. Jako konkurence byla fakt veliká :D.

Drábské světničky

Výhled z Drábských světniček






Píčův statek byl celkem rozsáhlá stavba. Škoda, že se to nedochovalo.

Prohlídka s místním rodákem znamenala celkem velké výhody, protože nám o všem všechno řekl. Šli jsme třeba i kolem studny, kde prý mělo být utopeno novorozeně, a musím říct, že člověku z toho místa fakt běhal mráz po zádech (a to ještě i před tím, než se dozvěděl, co se tam stalo). V okolí to totiž vypadalo úplně přesně jak ve scéně o kolovrátku z filmu Kytice.


Tady jsme jenom čekali, že vyhrabeme nějakou tu rozřezanou mrtvolu

A tady jsme už na Mužským



Krkonošeee

Cestou zpět jsme si chtěli dát oběd na Krásné vyhlídce, ale když jsme viděli, co se tam děje, rychle jsme si to rozmysleli :D. Radši jsme šli dál a kafe s malinovkou si dali až dole ve vesnici. Léňa si ale aspoň nakoupila vizitky a pohledy.


Cestou na vlak jsme nečekaně narazili na další strašnou vyhlídku :D

Už jsme si z toho pak dělali srandu, že je to tady furt! :D


Táááámhle svítí v dáli Ještěd :)

A tohle překvapení jsem tam našla :D Ne, opravdu jsem to nevyryla já :)


Březina s dálnicí :)


V různých částech Českého ráje jsem už dřív s Kubou byla. Třeba na Kosti nebo Riegrově stezce. Příhrazské skály jsem ale navštívila poprvé a doufám, že rozhodně ne naposledy. Plno míst jsme totiž ani nestihli, takže určitě je důvod se ještě vrátit. Trochu se ale obávám, že v hlavní sezóně to tu musí být hlava na hlavě, takže to budeme muset stihnout buď co nejdřív, nebo si počkat na podzim.

A tahle chalupa byla pomyslnou třešničkou na dortu


Nádherné zakončení úžasného dne :)

Pokud patří Český ráj i mezi vaši srdcovku nebo jste se do něj zamilovali právě teď, musím vám doporučit IG účet našeho průvodce Petra (klik tady) nebo FB stránku Český ráj - klenot naší vlasti, kterou spravuje (klik klik). Fotky tam přibývají pravidelně, takže se můžete kochat a kochat.

Tento víkend jsem neměla žádný výlet naplánovaný a přijdu si z toho úplně nesvá. Včera se nám s Kubou ale povedlo odstartovat cyklistickou sezónu a dali si první točenou zmrzlinu letošního roku. Popojížděli jsme v podstatě jen u nás po Hradci a i tak dali necelých 16 km, takže já jsem spokojená.

Dnešek už pro jistotu trávím v práci, tak aspoň vám přeji krásnou neděli!

Váš Andreják

pátek 13. dubna 2018

Várka z Levných knih XXVI.

Netrvalo to dlouho a já mám opět po pár slunečných dnech radost, že je zataženo a prší. A proč? Protože přece můžu bez výčitek smolit tenhle článek a neláká mě to ven :D. A pro tuto slavnostní chvíli jsem si vybrala zrovna článek o knihách, což je samo o sobě radost psát. Na jednu stranu mě to ale i zaráží, protože mezi knihami trávím většinu dne a stejně mě nepřestávají fascinovat a bavit. Dnešní článek bude vlastně o mojí práci, rozhodla jsem se vám totiž sepsat další Várku z Levných knih.

Fotky jsou ze včerejška, kdy sluníčko jelo na plný obrátky :)

Posledních pár měsíců jsem se celkem dost rozjela, co se týče nákupů v LK, takže jsem se rozhodla trochu krotit samu sebe a nakonec se to celkem povedlo. Tentokrát jsem si domů donesla pouhopouhých 6 knih. Už se pomalu blížím k tomu svému pravidlu maxima pěti knih :D.
Celkem jsem za ně utratila 364 Kč, což je prostě částka naprosto k smíchu. A mám radost, že mezi nimi je opět jedna klasiku.


Zahradníkův rok
To je přesně ta klasika, o které jsem psala. Díky LK si pomalu do knihovny doplňuju tvorbu Karla Čapka. Díky Marge ty knihy aspoň přečtu, jelikož si letos do výzvy dáváme právě hodně klasiky a já jsem za to neskutečně vděčná.

Cena: 59 Kč


Sladké nic
Tady stačí asi napsat jen Fortuna Libri a všem je jasný, proč jsem si tuhle knihu koupila. Ano, doplňuji sbírku se sametovými obaly. A tenhle je teda fakt peckovej! Navíc obsahově to zní taky na pěknou odpočinkovou romanťárnu, takže na letní čtení ideálka. Pomalu bych asi měla sepisovat TBR na léto :)

Cena: 89 Kč


Rok v Provenci
Když jsem loni četla Rok v Římě, říkala jsem si, že bych si klidně něco na podobný způsob přečetla i o jiné zemi a helemese, je to tady :D. Rok v Provenci je navíc první díl z celkové trilogie, takže snad se mi bude líbit natolik, abych si dokoupila i ten zbytek, který samozřejmě seženete taky v LK. A ta obálka??? Ach můj bože!

Cena: 79 Kč


Láska, duše a francouzská kuchyně
Do letošní výzvy na databazeknih.cz jsem potřebovala nějakou knížku s jídlem. Díky tomu jsem v LK objevila toto a popravdě vůbec netuším, co od toho čekat. Doufám, že nebude moc motivační a přehnaná, ale za tu cenu bych to případně asi přežila :D

Cena: 29 Kč


Důvěrný deník stromu
Deníku stromu bych si u nás asi nikdy ani nevšimla, kdyby mě na něj neupozornila kolegyně Denča. Přitom od tohoto autora už jednu knihu doma mám a dokonce i přečtenou. To je tak, když těch knih máte tolik... Každopádně anotace zaujala a hodně, takže hurá do čtení.

Cena: 29 Kč


O nejlepším kocourovi
To, že si dokoupím zbytek trilogie o kocourovi, který se zjevil na Vánoce, bylo rozhodnuto ihned po dočtení prvního dílu. Bohužel jsme ale u nás právě tenhle závěrečný díl měli vyprodaný, takže se na něj dostalo až teď, kdy byl znovu naskladněn. Od kamarádky jsem navíc k narozeninám dostala i díl druhý, takže se snad co nejdřív vrhnu na další čtení o Polárním medvědovi (tak se jmenuje ten kocour, nebojte, ještě od sebe rozeznám kočku a medvěda :D).

Cena: 79 Kč


Koukám, že venku zatím přestalo pršet, takže rozmýšlím variantu vyrazit takhle při pátku třináctém ještě ven. Zas na druhou stranu, proč pokoušet štěstí/smůlu žejo :D
Věříte na pátek třináctého?

Dejte mi vědět a ať tak nebo tak, prostě si ten pátek pořádně užijte a víkend jakbysmet. Má být už skoro letní počasí, tak vyražte třeba aspoň na zmrzku!

Váš Andreják

úterý 10. dubna 2018

Březnové radosti 2018 - výlety, oslavy, čtení

Březen, za kamna vlezem - haha, jasně a každej rok se divím, že to tak většinou fakt dopadne. No, ani letošek nebyl výjimkou, takže zatímco třeba loni jsem touhle dobou už dávno fotila rozkvetlý stromy ostošest, letos jsem ráda, že vypučil aspoň trochu zlatý déšť. V posledních dnech už sice padají teplotní rekordy, ale na tu pořádnou zeleň si asi budeme muset ještě chvilku počkat. A tak vítejte u shrnutí března - naprosto šedivýho a nebarevnýho měsíce :D








- A abych březen aspoň trochu prozářila, hnedka 1.3. jsem se dostavila ke své kadeřnici na novou barvu. A ta se teda peckově povedla, protože drží skoro perfektně až doteď. To se mi dřív ještě asi nikdy nestalo. Vlasy si totiž myju obden, takže každá červená byla hnedka vymytá.


- Tu  novou barvu jsem samozřejmě musela hned nějak využít, takže jsem pěkně druhý den odfrčela do Prahy za Aničkou. Chvilku už se známe z IG a blogu, ale naživo jsem se viděly poprvé a rovnou si frkly jedno focení. Anička je super člověk, s kterým si vážně rozumím (až mě to samotnou překvapilo, jelikož přece jenom věkově jsme každá fakt jinde :D), a jsem opravdu ráda, že jsme se konečně sešly. Navíc jí brzy vyjde kniha a já už se nemůžu dočkat, až vyrazím na křest!




- Řekla jsem si, že první březnový víkend prostě bude stát za to, takže v sobotu 3.3. přímo na moje narozeniny jsme se s Kubou vypravili na Sněžku. Co vám budu... byl to zážitek jako kráva :D A jestli vás zajímají třeba fotky, tak mrkněte na článek tady.



- Den po mých narozeninách měl narozeniny Čenda, s kterým jsme to letos ale nijak extra neoslavili. Zato jsme se vypravili na oslavu mých narozek ke Kubovým rodičům a odpoledne jsem si ještě střihla jeden karneval se synovcem ve škole u nás na vesnici. Byla to hrozná prča, ale domů jsem došla naprosto vyřízená.

Zátiší s dárkama ...

... a domácím punčákem!!! ...

.... a mým nejoblíbenějším hrníčkem <3



Jak z reklamy na punčový dort :D ale byl fakt luxusní!

- Hned dvakrát jsme si s kolegy zašli do kina. Tentokrát na Rudou volavku, což byl dost brutální krvák, a Dej mi své jméno, který se stal mým novým oblíbeným filmem. Zítra nás čeká další kino a já už se nemůžu dočkat!


- S bývalou kolegyní jsme si poseděly na kafi. Jestli se někdo chystáte do HK, nebo z HK jste a neznáte Café na kole (o čemž dost pochybuju), tak doporučuju asi tak na milion procent. Úžasná kavárna to je.

Medíííík!

- A pak už přišel další víkend a další oslava mých narozenin. Kamarádka Verča si pro mě přichystala výlet do Dětenic - do té slavné středověké krčmy, pivovaru a zámku s přespáním. O celém výletě si můžete něco přečíst tady.




- Hned po příjezdu mě čekala další narozeninová oslava a tentokrát doma u mamky. Byla to taková ta klasika s dortem a sfoukáváním svíček, což já prostě miluju, i když je mi už přes třicet. Celý den jsme ještě zakončili na bowlingu s Kubou a kamarádem Michalem. Na to, že do loňského roku jsem hrála bowling naposled tak před 8 lety, tak teďka jsem tam byla už potřetí v posledním půlroce :D.





Michal vrhá :D

- Třetí březnový víkend jsem se taky neflákala, čekala mě totiž poslední oslava. Tentokrát to bylo s kamarády v hospodě, kde se zrovna konalo zpívání s kytarou a nějaké zvěřinové hody, takže jsme ještě jako bonus vyfasovali srnčí guláš a zatančili si :D. Tyhle nečekaný a neplánovaný akce jsou stejně nejlepší.

Letos jsem dostala hafo kytiček

Hmmm, gulášek


S kytkama mi pak velice rád zapózoval Čenda :D



Nacpal se, kam to jen šlo



- A pak přišel osudný pátek třináctýho, kdy jsme se s Marge vypravily na náš první společný výlet. Jako první místo byly vybrány Poděbrady a článek si můžete přečíst tady. Celý ten den byl naprosto super a po příjezdu domů jsem dostala od ségry Lososa v kaluži s věnováním!
Jinak, co jsem všechno letos dostala za dárky k narozeninám se můžete dočíst zde.




A když už tady toho Čendu máme... :D

Like a boss!

Tohle musel odkoukat jedině od Kuby

Každý ráno si lehne na Kubovo pyžamo...

- I díky tomu pátečnímu parádnímu dni jsem se nakonec rozhodla 28.3. odstartovat projekt 100 prožitých dní. Paradoxně ten den moc super nebyl, ale o tom se vám třeba rozepíšu někdy příště. O samotném projektu si něco můžete přečíst tady. Přemýšlím, jak ho nakonec zpracovat a vypadá to tak, že vám budu ty prožité dny ukazovat po deseti :) ať toho pak není moc najednou.

- A své první prožité dny jsem si odjela užít hned na bílou sobotu. Velikonoce jsme se s Kubou rozhodli strávit mimo Hradec a to v Prostějově. Mrk na článek tady.

První jídlo v Prostějově byla fakt pecka


- V březnu jsem taky hodně jedla, sešla se s bývalou kolegyní Kristýnkou, opět psala dopisy, blbla s Čendou, chodila do práce, hodně četla (dokonce jsem zvládla přečíst 10 knih) a prostě si ten měsíc šedi docela užívala :D


Dárek od mé vedoucí v práci :)

S Denčou v CC - to byla taky jedna z oslav narozenin :)

Papírenská stěna v práci. Ty zápisníky jsou pecka :)

Nová jarní nástěnka

Omeleta jak od babičky

Tohle byl můj výmysl a bylo to teda fakt luxusní

Písala, písala

A na jaro těšila :D

A tahle ryba nebyla nic moc :/

Bez mučení se přiznávám, že jsem ráda, že je už březen za námi. Když vidím konečně to krásné jarní počasí venku, začínám se snad těšit i na to léto, které já jinak moc nemusím. V březnu ale slavím narozeniny já, Čenda a i tento blog, takže ho beru na milost. Nemůžu uvěřit, že už takovou dobu píšu články a že mě to furt baví víc a víc. Moc vám všem děkuju, že mě pořád čtete a že vás to tady u mě snad i baví :) Vypadá to, že asi jen tak skončit nehodlám.

Krásnou úterní noc vám přeji.

Váš Andreják



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...