úterý 31. ledna 2017

Leden 2017 - měsíc plný knih!

Leden 2017 se stal naprosto zlomovým, co se týče mých dosavadních čtenářských pokusů. Tenhle měsíc jsem totiž zvládla úžasných 9 knih (to je 2323 stran!), což se mi ještě nikdy dřív nepodařilo, a vůbec bych se nezlobila, kdyby mi to takhle pěkně četlo furt :). Dvě z knih byly dokonce od českých autorek, z čehož mám taky mega radost. Přece jenom dávám většinou přednost autorům zahraničním. A takový jubileum určitě zaslouží i to, abych se tentokrát o knížkách trochu víc rozepsala. Dneska proto čekejte pořádnou nálož jak textu, tak fotek. :) Opravdu jsem si psaní článku i samotné čtení užívala, měla jsem na to čas a psalo se mi skoro samo. Co určitě musím podotknout je to, že jsem měla velké štěstí na výběr knih, takže nedokážu vůbec říct, která se mi líbila nejvíc. Spíš to vezmu z druhé strany a nejmíň se mi asi líbila S osudem v zádech. Asi ani ne proto, že by byla špatná, ale holt měla zrovna dost velkou konkurenci :D.

A k focení se dokonce přidalo i sluníčko :)




Soud padlých andělů

Když mi tahle kniha padla v regálech LK do oka, čekala jsem, že půjde o nějakou romanťárnu ve stylu Lásky v Provenci. Popravdě byla i mezi nima zařazená. Pak jsem si přečetla anotaci a trochu jsem o tom začla pochybovat. Trochu mě taky překvapilo, že knihu napsal muž, hlavní hrdinka je žena a má jít o nějakou červenou knihovnu? No zkusím to. Co se ale nakonec odehrálo na stránkách Soudu padlých andělů za příběh, to jsem nečekala ani omylem.


Asi budete překvapení, ale dostanete se až do období druhé světové války, střídavě s přítomností a filozofickýma úvahama o Bohu a o tom, co je vlastně po smrti. Rovnou upozorňuji, že tohle není knížka na jedno odpoledne. Já jsem nakonec knihu přelouskala za týden. Musela jsem si dávat velké pauzy, protože stačilo přečíst pár stránek a člověk musel přemýšlet o tom, co vlastně četl. Některé myšlenky byly tak zajímavé, že jsem o nich musela přemýšlet, aniž bych vůbec chtěla. Představovala jsem si, jak to asi vypadá tam v Šemaji, jak probíhá ten slavný poslední soud, což nakonec způsobilo to, že i tohle shrnutí píšu během čtení knihy, protože se z toho prostě musím "vypsat".


Kniha je dělená na krátké kapitoly, kde vám autor pokaždý prskne něco novýho a překvapivýho, o čem budete opět dlooouho přemýšlet. Dost silně pochybuju, že mi nějaká zajímavá myšlenka neutekla, takže pokud bych četla knihu znovu, určitě bych si z ní odnesla zase o něco víc. Musím podotknout, že nejsem věřící, ale představa, že takhle by to vypadalo po smrti, mi přijde opravdu hodně zajímavá a nemám absolutně problém se s ní ztotožnit. Na závěr napíšu jen jedno: jsem opravdu ráda, že jsem rok 2017 začala zrovnou takovou knihou, jako je právě Soud padlých andělů. Rozhodně bude patřit mezi ty nejlepší tohoto roku.



S osudem v zádech

Po psychu ze Soudu jsem se rozhodla dát si nějakou oddechovku, nejlíp YA, tak jsem šáhla po S osudem v zádech. S chutí jsem se začetla a stalo se co? Vyklubalo se z toho další psycho :D Kniha je přirovnávána ke Kdo chytá v žitě, která mě ukrutně nebavila, a dokonce jsem ji nominovala jako jednu z nejhorších knih, co jsem loni četla. Po přečtení S osudem v zádech můžu říct, že nějaká podobnost tam možná je (zmatený teenager, který si neví rady), ale tahle verze mě bavila o hodně víc.


Celý příběh je ale hodně depresivní a rozhodně doporučuju přečíst teenagerům, i když věřím, že děj pro ně možná bude moc vleklý a nezajímavý. Kniha každopádně krásně popisuje stavy, které člověk prožívá v depresi a třeba může někomu pomoct. Já prožívám teďka zrovna to šťastnější období, takže jsem se do hlavního hrdiny nedokázala moc vžít a bohužel ani celkově ocenit příběh plný deprese. Každopádně má potenciál a rozhodně si nemyslím, že by to byla špatná kniha. Třeba poslední věta celý knihy mi dokoncela vyvolala husí kůži :) Hodně pěkná mi přijde i věta na str. 191: "Život je jednodušší, když ho rozložíš na malé kousky, malá přání a potřeby, které můžeš uspokojit hned teď," takže příběhu Davida - Justina bych rozhodně dala šanci.



Archiv

Další kniha v pořadí byl Archiv, který se stal opět naším měsíčním čtení s kamarádkou Marge. Na trilogii Kruh obě s láskou vzpomínáme, takže jsme se těšily na další naši společnou knihu. V první řadě musím pochválit překrásnou obálku a vlastně i celou knihu, předsádka plná klíčů a kapitoly psány psacím písmem. NÁDHERA!


V knize se střídají dvě různá vyprávění hlavní hrdinky Mackenzie. Hlavní linie se odehrává v přítomnosti, vedlejší v minulosti. Jsou vždy graficky odlišeny (minulost je psaná tučně) a moc se mi tento nápad líbil. Díky tomu je vysvětleno plno důležitých věcí, které předcházely přítomnosti. Hlavní hrdinka je extrémně sympatická i včetně všech chlapů, co se kolem ní motali. Moc se mi líbilo zpracování milostného románku, který prostě v YA nesmí chybět. Já jsem nakonec z celého příběhu byla nadšená, zatímco Marge zas tak odvázaná nebyla. Moc se tomu nedivím, protože co jsem četla různé recenze, tak to bylo taky půl na půl. Buď byli čtenáři hodně nadšení, nebo naopak vůbec. Mně se nápad i zpracování knihy prostě líbilo, i když doteď moc nechápu, proč nějaký Archiv existuje. I tak ale oceňuji snahu autorky všechno perfektně popsat a celý ten systém Archivu tak pěkně propracovat. Vypadá to, že si budu muset sehnat druhý díl Dveře do prázdnoty.



Továrna na sny

Jak jsem tuhle knížku dostala a jak jsme se u toho s kamarádkou nasmály jste si mohli už přečíst na mém IG. Když jsem ji konečně držela v rukách, měla jsem z toho takovej zvláštní pocit, vlastně by se i dalo říct, že jsem z ní byla nervózní. Hrozně jsem se na ní těšila a hrozně jsem se bála, že budu zklamaná (jak už to tak většinou bejvá). Jakmile jsem ale knížku otevřela, prolistovala pár stránek s ilustracemi, čuchla si k ní a začla číst, padnul na mě tak neuvěřitelný klid. Člověk má najednou pocit, že v těch životních strastech není sám a konečně mu někdo rozumí. Šílenou radost mi udělal obsah a pojmenované názvy kapitol. Moc se mi líbilo střídání různého typu písma - psací, kurzíva, velké... a hlavně možnost dopisovat a dokreslovat - vlastně poprvý jsem neměla výčitky, že do knížky píšu, naopak je to vyžadováno. To je snad ráj ne? :D


Já jsem ale knihu na první čtení nedoplňovala ani nevymalovávala a přečtenou jsem ji měla přesně za 2 odpoledne. Popravdě jsem se hodně krotila, abych to nedala na jeden zátah, přišlo by mi to škoda, takže jsem si ji "šetřila" :) Ačkoliv knížka nemá být klasicky motivační, jak Anie píše hned na začátku, tak na mě to docela zapůsobilo a vrhla jsem se na nový projekt. Časem se o něm dozvíte něco víc a mně teďka nezbývá nic jiného, než knížku doporučit. Myslím, že se v ní musí najít absolutně každý.



Poslední americký muž

No a když jsem byla už namotivovaná, dala jsem si něco z podobného soudku. Abych se přiznala hned na začátku, tak tuhle knížku jsem si koupila z jednoho prostého důvodu. Je od Elizabeth Gilbert. Její Jíst, meditovat, milovat jsem si oblíbila po prvním přečtení, takže když jsem v LK objevila Posledního amerického muže, bylo hned rozhodnuto. Před Vánocema se mě jedna zákaznice ptala, jestli je tenhle příběh vhodný i pro 13letýho kluka. V tu chvíli jsem absolutně netušila, ale teďka bych jí s klidným svědomím řekla, že je. Ona knihu koupila a já doufám, že pod stromečkem udělala radost :)


Příběh vypráví o muži, který v podstatě od mala žije ve splynutí s přírodou. Už jako malý se učil lovit a chovat zvířata, každou volnou chvilku trávil v lese a po maturitě se rozhodl, že už nechce žít jinak než ve svém týpí. Živil se vyloženě nalovenou zvěří, nosil oblečení, které si sám ušil. Přál si, aby čím dál více Američanů začalo žít život stejně jako on, takže začal jezdit šířit osvětu na různé přednášky. Dvakrát se vydal na dlouhou cestu po Americe na koních a podobné šílenosti. V knize se hodně rozebírá jeho složitý vztah s otcem, dozvíte se hodně informací i o ostatních lidech v jeho okolí (např. o jeho dědečkovi, u kterého hodně čerpal) nebo i o jeho milostném životě, což je jen tak mimochodem celkem dost zajímavá část :D.


Moc se mi líbil styl, jakým byla kniha napsaná. Nebyl to žádný ufňukaný román, ale příběh o chlapovi napsaný chlapsky. Dozvěděla jsem se plno nových informací nejen o tom, jak vypadá život v přírodě, ale taky o tom, co všechno lidské tělo zvládne a zvlášť jeho psychika. Bohužel pan dokonalý je dokonalý natolik, že vás to prostě po čase začne točit. Nicméně to ale nesnižuje dokumentární hodnotu téhle knihy. U mě vyvolala dokonce to, že jsem během čtení knihy gůglila a gůglila, abych si o tom zvláštním přírodním muži zjistila ještě víc.


Copatá máma

Ach, tohle byla tak příjemná oddychovka! Ačkoliv zpracovává celkem náročné téma aka jsem na střední a těhotná, tak se to četlo tak lehce a samo, jako kdybyste četli o ráji, kde běhaj jednorožci a na obloze je furt duha. Autorka používala hodně vtipné a trefné obraty a přirovnání, až mi knížka v jednu chvíli připomínala Zbožňuju Vánoce. Měla jsem z ní hodně podobné pocity. Další věc je, že se jedná o český výtvor. Jsem fakt ráda, že i Češka dokáže napsat pěkné YA a není trapný ani okopírovaný a fakt mě těší, že jsem koupí týhle knížky mohla přispět k podpoře české tvorby.


Hlavní hrdinka Lucka mi byla opravdu hodně sympatická a až neuvěřitelně blízká. Né, že bych zvládla na gymplu otěhotnět, ale ten návrat na střední byl dost jasný. Její smysl pro humor nebo zvládnutí maturitního slohu z ČJ mě naprosto vrátil zpátky do lavic střední školy. Ani to, že pochází z Pardubic a chvilku se děj odehrával i u nás v Hradci, mě nenechalo chladnou. Dalo by se říct, že jsem se s ní opravdu dokázala ztotožnit a představa těhotenství a pozdějšího mateřství je mi teďka i mnohem sympatičtější a bližší. Tohle jsem teda od příběhu pro puberťáky rozhodně nečekala :D. Navíc se mi moc líbilo, jaký vztah měla Lucie se svojí maminkou. To jsem jí doslova záviděla. Doufám, že až jednou budu těhotná, tak se ke knížce vrátím a znovu si ji přečtu. Dokážu si i představit, že by vzniklo pokračování, myslím, že by se to opět četlo samo :)



Deštník pro tento den

Po naprostém dojetí z Copaté mámy jsem si říkala, že bych měla zkusit zas nějakou klasickou beletrii, a tak jsem šáhla po jedné z knih z edice Mladé fronty "Moderní světová próza". Ještě teď si naprosto jasně pamatuju, co jsem si říkala po přečtení asi tak prvních dvou stránek této knihy. Bylo to něco ve smyslu: "Proboha, o čem že ta knížka je? Já tomu vůbec nerozumím?!" Po nějaké době jsem se ale začetla a od příběhu bezejmenného hlavního hrdiny jsem se nemohla odtrhnout.


Byla jsem fakt hodně zvědavá, co dalšího se mu ten den stane, koho potká, čeho si všimne a hlavně, jak to zase okomentuje. Jeho filozofický pochody byly vážně pecka a v jednu chvíli jsem se musela dost smát. Nejradši bych vám tady něco odcitovala, ale ty nejlepší hlášky byly i celkem dost sprostý, takže si tu knížku holt budete muset přečíst sami :D. Člověk si až říká, kolik takových lidí kolem nás existuje, tak nějak tím svým životem proplouvá a prožívá si tu svoji každodenní depresi. Často jsem se taky přistihla, že s jeho názorama rozhodně souhlasím, nebo ho obdivuju, že dokáže narovinu někomu říct i hnusný věci. Levný knihy se opět vyšvihly, za 39,- Kč skvělé čtení :)



Dospělost je mýtus

Nejdřív jsem si říkala, jestli sem vůbec tuhle "knížku" mám dávat. Přečtenou a prohlídnutou jsem ji měla asi za hodinu, jelikož jde o komiks, ale pak jsem si říkala, že o tohle vás připravit nemůžu. MILUJU Sarah's Scribbles! Na facebooku se u toho vždycky řežu a říkám si, že víc výstižný to snad už ani nemůže bejt :D Dospělost je mýtus je přesně pro lidi jako jsem já, kteří prostě ještě ani ve 30 nedospěli. Je taky hodně pro introverty a knihomoly, což jsem vlastně taky já :D každopádně aspoň v jednom okýnku se stroprocentně najde každý. Jedná se o černobílý komiks, takže jako velkou výhodu vidím i to, že si ho můžete celý vymalovat. A jako bonus na závěr: Bude druhý díl! Třikrát hurá!




Proč jsme se rozešli

Proč jsme se rozešli jsem si koupila loni na podzim, ale dosud jsem nebyla schopná ji začít číst. Nevím vlastně proč, ale z nějakého důvodu k ní pociťuju velký respekt. Ta kniha je tak překrásná, že jsem se ji skoro bála i dotknout, abych jí náhodou něco neudělala. A to byl asi taky důvod, proč jsem se ze začátku nemohla vůbec začíst. Celou dobu jsem byla tak hrozně nervózní, že mi to kazilo celý dojem ze čtení. Do toho mě rozptylovaly veškerý ilustrace, který jsem si furt dokola musela prohlížet (jak malá fakt :D). Sečteno a podtrženo knížku jsem si začla užívat až v místě, kdy se snažili uvést do provozu foťák. Konečně se to rozjelo, konečně jsem měla pocit, že stíhám děj, konečně to začalo do sebe zapadat a šlapat jako švýcarský hodinky. Byla jsem naprosto nadšená z konceptu celé knihy, z toho, že jednou není ten milovaný kluk ten naprosto nejlepší pod sluncem a šílenej sympaťák. Sice mi ty situace dost připomínaly pár lidí v okolí (i mě samotnou v mladším provedení), ale nešlo přestat. Nit se pomalu rozplejtala a příběh byl poskládán.



Popravdě jsem nejdřív byla hrozně zklamaná, že vlastně budu číst pesimistickou knihu. Vždyť je to přece o rozchodu a hlavně popisu, proč to tak bylo a proč to tak dopadlo. Postupně, jak se se člověk seznamoval s hlavními hrdiny, mu to ale nepřišlo vůbec děsný, naopak jsem se dostala k naprosto úžasné a originální knize. Momentálně jsem těsně před koncem, ale myslím si, že můj názor na knihu se už nezmění. Kdyby náhodou, hodím sem edit :)

Už zítra nám začíná únor a já ho budu startovat knihou Za zrcadlem, kterou budu opět číst v rámci výzvy s Marge. Hned poté budu navazovat druhým dílem a pak tu mám připraveno dalších 5 knih, tak jsem na sebe teda zvědavá :D. Uvidím, jak rychle to teďka v únoru půjde. Teďka ale opět krásně chumelí, takže já vyrážím na výlet po okolních lesích :).

Krásné zachumelené úterý!

Váš Andreják

sobota 28. ledna 2017

Winter Book Wishlist 2017

Než jsem začala psát tenhle článek, tak jsem chvíli přemýšlela, jestli to vůbec má smysl. Knih už teď mám tolik, že bych musela nonstop číst celý rok, navíc si nakupuju další nové každý měsíc v Levných knihách, tak proč si zase přát další knihy? Jenže mně to prostě nejde si tu krásnou knihu nekoupit a přijít tak o další úžasný příběh. Né nadarmo se říká, že čtenář prožije za svůj život těch životů hned několik a tady nezbývá než souhlasit. Navíc se mi daří tento rok opravdu hodně číst, takže už teď před koncem ledna mám přečteno krásných skoro 9 knih. Veškerá negativa a pochybnosti v tu chvíli zmizely a vy se můžete kouknout, co že si to přeju tentokrát :)


Asi by stálo ještě za to, abych vám řekla, jak jsem vlastně dopadla s předchozím a to vánočním wishlistem. Ani já tomu moc nemůžu uvěřit, ale kromě 3 knih jsem si pořídila všechny. No teda spíš Ježíšek pořídil, abych byla přesná. Přečteno z nich mám 0 (slovy nula!) :D, a proto potřebuju knihy další žeano :D. Kdyby mi někdo chtěl udělat radost a chtěl mi koupit všechny knížky, co nutně moc potřebuju, tak celý můj wishlist najde zde. :D

My ostatní tu prostě žijem
Bez jakýchkoliv okolků píšu narovinu, že tuhle knížku chci kvůli obalu. Fakt že jo, jsem prostě unešená z obálky a ani jsem doteď vlastně moc nevěděla, o čem kniha je. Tak abyste nedopadli jako já, tak tady máte anotaci :D

Anotace:
A co když nepatříš mezi vyvolený? Mezi ty, co maj za úkol zlikvidovat zombíky nebo bojovat s duchomorama (nebo co má to modrý světlo a všechny ty mrtvoly zase sakra znamenat)? Co si počít, když jsi jako Mikey? Kluk, kterej chce prostě jenom odmaturovat, užít si maturitní ples a možná už konečně sebrat odvahu a pozvat Hennu na rande dřív, než se něco semele a někdo už zase vyhodí školu do vzduchu. Protože někdy má člověk větší trable než to, že se tenhle měsíc už podruhý schyluje k zániku světa, a někdy prostě musí umět najít i v obyčejným životě něco neobyčejnýho. I když třeba tvýho nejlepšího kámoše uctívaj pumy jako modlu.

Zdroj: http://www.slovart.cz/buxus/images/image_17542_19_v1.jpeg

První konec - koupeno
První konec je kniha z mého milovaného CooBoo, která mi tak nějak unikla nebo jsem prostě nepostřehla její vydaní. Dozvěděla jsem se o ní až z nějakého knižního blogu a na první pohled si ji zamilovala. Znamená to tedy jediné a to, že ji prostě musím mít :D

Anotace:
Kolikrát můžete ztratit člověka, kterého milujete?
Osudem Katherine a Matthewa je rodit se stále znovu a znovu, století za stoletím. Jejich přítomnost pokaždé změní historii o fous k lepšímu a pokaždé se do sebe beznadějně zamilují, ale osud je vždy tragicky rozdělí.
Od dob krymské války, obléhání Carlisle až po brzkou budoucnost v letech 2019 a 2039 obětují své životy, aby zachránili svět. Ale proč se pořád vrací zpátky? Čeho musí dosáhnout, než jim bude umožněno žít v lásce a míru? Možná ten další konec bude jiný.
Skvělý debut mladé autorky o cestování v čase, osudu a věčnosti první lásky.

Zdroj: http://www.cooboo.cz/storage/images/800x600/4791.jpg

A proto skáču
Tuhle útlou knížku jsem už měla v ruce na podzim, kdy jsem se rozhodovala, jakou knížku si vybrat od Kuby. Nakonec to vyhrály Dopisy na konec světa, který jsou jen tak mimochodem úžasný. Tahle kniha mi ale i tak utkvěla v paměti a pravděpodobně si ji budu muset pořídit taky (stejně jako dalších 1548654186 knih, na který se chodím koukat a čuchat k nim :D).

Anotace:
Mladý spisovatel, básník a bloger z Japonska trpí tak silnou formou autismu, že nedokáže mluvit. Jeho vidění světa je však neuvěřitelně bohaté, citlivé a inteligentní. Dokázal to v bestselleru A proto skáču, který ve svých třinácti "sepsal" za zcela mimořádných okolností. Metodou ukazování znaků na abecední tabulce odpověděl na osmapadesát otázek, jež mu ostatní často kladou: Proč nemůžeš být chvíli v klidu? Proč se učíš nazpaměť jízdní řády? Co je nejhorší, když má člověk autismus? Unikátní knihu v Japonsku objevil britský spisovatel David Mitchell, sám otec autistického syna, společně s manželkou ji přeložil do angličtiny a Higašidu a jeho niterné svědectví proslavil po celém západním světě. "Představte, že se nacházíte v místnosti s dvaceti radiopřijímači. Všechny jsou spuštěny a naplno se z nich linou hlasy a hudba. Nejde je vypnout ani ztlumit a místnost nemá okna ani dveře, takže jedinou úlevu vám přinese až naprosté vyčerpání," přibližuje v sugestivní předmluvě Mitchell pocity lidí s autismem.

Zdroj: https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/213/610_big.jpg

100 dní štěstí
Tolik krásných recenzí jsem četla na tuto knihu, že se najednou objevila na mém wishlistu. Bude to doják, budou to řeky slz, ale já ji prostě nutně potřebuju.

Anotace:
„Nejztracenější ze všech dní je ten, v němž jsme se nezasmáli.“ Nicolas de Chamfort Hořce úsměvný román o lásce, chlapském přátelství, slunné Itálii a skvělé italské kuchyni. Budete plakat a budete se smát, jako byste sledovali skvělý film! Nemám žádnou zásluhu, pro kterou bych byl oficiálně vzpomínán. Abych ospravedlnil tu mramorovou desku. Desku, kolem které někdo projde a řekne: „Mrkni mi do Wikipedie, kdo byl tendleten Battistini!“ Nicméně mám ženu a dvě děti, které miluju, úžasné přátele, mužstvo kluků, kteří by za mě dali život. Dělal jsem chyby, další ještě udělám, ale taky jsem se zapojil. Taky jsem tu byl. Možná v koutku, nebyl jsem oslavenec, ale byl jsem tu. Jediné, čeho lituju, je, že jsem musel zjistit, že umírám, abych začal žít.

Zdroj: http://www.databazeknih.cz/images_books/22_/220646/big_100-dni-stesti-d61-220646.jpg

P.S. Stále tě miluju
První díl se mi fakt hodně líbil, také hlavně díky vedlejšímu sesterskému příběhu, takže pokračování je nutnost. Doufám, že na ni dojde co nejdřív, protože letos se chystá od Jenny Han vydání hned několika knih v češtině :)

Anotace:
Lara Jean nečekala, že se doopravdy zamiluje do Petera. Vždyť jen předstírali, že spolu chodí. Ale v jednu chvíli oba předstírat přestali a najednou je Lara Jean zmatenější než kdy dřív a neví co dělat. A pak se do jejího života vrátí jeden kluk, co se jí dříve líbil, a spolu s ním i pocity, které k němu cítila.
Je možné, aby byla holka zamilovaná do dvou kluků najednou?
Půvabné pokračování knihy Všem klukům, které jsem milovala ukazuje, že láska není nikdy jednoduchá, ale že možná to ji činí tak úžasnou.

Zdroj: http://i1.martinus.cz/tovar/_l/213/l213139.jpg

Tak to by pro dnešek stačilo co? :) Trochu mě teďka na konci zaskočilo, že ani jedna kniha není vyloženě se zimní tématikou. Mám sice vybraných pár vánočních knih, ale ty si chci zase nechat až na letošní vánoční wishlist :)) Haha, ještě ani nezačalo jaro a já už mám zas Vánoce. Chvilku si ještě počkáme, ale těšit se můžu už teď, no ne? :)

Krásný začátek víkendu!

Váš Andreják

středa 25. ledna 2017

Můj rok 2016

Tramtadadáá! 

Opět a znovu přicházím s timhle článkem jaksi taksi se zpožděním. Loni se mi to povedlo taky, tak už to asi nechám jako tradici :D. Holt je to dost fuška si na všechno vzpomenout, najít ty správné fotky, přičemž se u nich zaseknete, protože si nutně potřebujete prohlídnout, co všechno jste nafotili v létě a tak podobně. Než se k nim ale dostanete i vy, tak si nejdřív shrneme moje loňská předsevzetí. Takže žádný zdržovačky a jdeme na to:


- Chci být větší optimista ✔ - tady si myslím, že se mi to podařilo hlavně díky výpovědi z práce, vesmír prostě funguje tak, jak má :D
- Chci se naučit být klidná a hned nevybouchnout ✔ - opět díky výpovědi splněno. Ze začátku jsem s tím hodně bojovala, ale nakonec jsem dosáhla klidu.
- Chci cestovat ✔ - sice jsme v roce 2016 neuskutečnili žádnou mega cestu, ale zvládli jsme pár menších (Samos, Helsinky, Děčín, Český Krumlov, 2x wellness...). Letos to bude taky stát za to, už pomalu chystám wishlist na tento rok :)
- Chci vybudovat domov ✔ - v tomto bodu hodně pokračuju i letos díky tomu, že ještě nechodím do práce.
- Chci dělat věci pořádně ✔ - myslím, že třeba blog může být ukázkou toho, že tenhle bod jsem zvládla. Taky jsem hodně četla, tolik přečtených knih jsem neměla ani nepamatuju. Jo, jsem spokojená :)

Hm, hm, hm, copak mi asi přinese rok 2017? :))

- Chci si nechat odrůst barvu vlasů a pokud možno se delší dobu nebarvit ✔ - už přes rok jsem se nebarvila :)
- Chci víc číst
- Chci zažít pořádný relax ve wellness centru
- Chci si užít koncerty a hlavně RFP!
- Chci si dělat pravidelně radost maličkostma ❌ - tenhle bod jsem nějak nezvládla, i když jsem si vlastně dělala radost každý měsíc novýma knížkama :D
- Chci jíst dobrá jídla (a naučit se trochu vařit) :)) ✔ i ❌ - dobrých jídel jsem jedla hafo, ale s tím vařením je to stále na štýru :D
- Chci pokračovat v plavání ❌ - no, tady jsem bohužel začla až letos :(
- Chci hodně fotit - tenhle bod ani nevím, jestli mám splněný, protože nový foťák jsem dostala až k Vánocům. Každopádně kdykoliv byla příležitost, tak jsem samozřejmě fotila, co to šlo. Takže asi splněno.

- Chci konečně pořádně ŽÍT! ✔ - opět velký dík patří výpovědi z práce. Zní to asi děsně, ale díky tomu, co se stalo, jsem úplně změnila svůj život, dělám věci, co mě baví a i ty, co mě nebaví, mi už tolik nevaděj. Zařídila jsem si díky tomu plno povinností, pořádně se začala starat o domácnost, vyzkoušela si novou práci, potkala plno skvělých lidí a užila si úžasný Vánoce. Díky, díky, díky! :)

Na letošek si žádná nová předsevzetí dávat nebudu, protože se mi líbí ta stará a hlavně si myslím, že mám stále na čem pracovat. Proto určitě budu pokračovat v těch původních a uvidíme, jak to tady shrnu za rok a co nového vymyslím.

----------------------------------------------------------------------------------------------------

LEDEN
V lednu jsem ještě ani náhodou netušila o tom, jak skvělej nakonec rok 2016 bude. Pomalu jsme finišovali rekonstrukci koupelny, opravdu hodně jsem četla (což jsem pak držela po celý rok :) a účastnila se úžasných koncertů Ellie Goulding a Slipknot!



ÚNOR
Rekonstrukce pokračovala chodbou a to bylo taky na dlouhou dobu to poslední, co jsme v tomhle domě opravovali. Odstartovali jsme výletní sezónu, takže jsme se vypravili na pěší výlet do Pekla a Valentýna strávili v Kutné Hoře 💗. Taky mě popadlo těšení se na jaro a udělala mega objednávku bot v outletu :D




 


BŘEZEN
Březen byl boží hned z několika důvodů. Zaprvé jsem měla narozeniny, který jsem si skvěle užila, zadruhý jsme jeli s Kubou na naši první zimní dovolenou na lyže, zatřetí jsme s mamkou objevily skvělej wellness v penzionu U Čtyřlístku, začtvrtý jsem si nakoupila plno nových knížek (a jednu vyhrála! :), zapátý byly Velikonoce a zašestý jsem si založila Instagram!











DUBEN
V dubnu jsme se s Kubou vypravili do Prahy na Slovanskou epopej a výstavu Titanic. Oboje bylo naprosto úžasný! Plni očekávání jsme vyrazili i na Floru Olomouc, což byl taky dost zážitek :D. Konečně začlo být pěkně, takže celkově jsme hodně lítali po venku, začli grilovat a chodit na zmrzliny. Zašli jsme si i na trabantí přednášku a hlavně do kina na Olgu Hepnarovou, která se stala mým oblíbeným tématem na hoooodně dlouho. Na blogu jsem odstartovala novou rubriku a to Várka z Levných knih, která dosud patří mezi moje nejoblíbenější.







KVĚTEN
Největším zážitkem května byl asi Svět knihy. Doufám, že to letos vyjde a pojedeme se tam opět podívat. Jako každý rok jsme se účastnili Muzejní noci a Nábřeží umělců u nás v Hradci. Konečně jsme začli jezdit na kole a vydali se na luxusní zmrzlinu do Kunětic. Taky jsme si zašli do divadla, bohužel poprvý a naposled v týhle sezóně.







ČERVEN
Červen začal nejlíp jak mohl. Čekal nás totiž prodloužený víkend v Českém Krumlově, což byla taková naše první letní dovolená. Nechala jsem se ostříhat, v Hradci probíhal divadelňák a Noc kostelů, kde jsme samozřejmě nesměli s Kubou chybět, a vypravili jsme se na borůvky, odkud jsem si dovezla asi 5 klíšťat. Byli jsme se koupat v rybníku a na kole dojeli na Kuks :).

Český Krumlov


Noc kostelů a kostel sv. Antonína na Novém Hradci

Kuks


ČERVENEC
Začaly prázdniny, já byla furt někde v tahu a to se dost podepsalo na přečtených knihách. Vynahrazovala jsem si to ale právě výletama a různýma akcema. Hned na začátku července se tradičně konala rekonstrukce bitvy u Hradce Králové a Rock for people. Kuba měl narozeniny, ke kterým nečekaně dostal hodně knih :D. Začala jsem chodit na pravidelné večerní procházky po okolí Malšovy Lhoty, 3x byla v kině a červenec jsme završili v Polici nad Metují. Letos se tam plánujeme taky vydat a to hnedka nějak na jaře.








SRPEN
Srpen byl celý procestovaný. S mamkou jsme vyjely na chalupu na houby a opravdu jsme i něco našly. Taky jsme s Kubou absolvovali druhý prodloužený výlet a to v Českém Švýcarsku, kde to bylo naprosto úžasný! Na konci měsíce jsem dostala výpověď a jela to oslavit s kolegyní do Helsinek. Samozřejmě jsme si to skvěle užily, trochu se ochladily a já se těším až příští rok poletíme do Kodaně. Se stejnou kolegyní jsem se jela podívat na dostihy do Pardubic a v srpnu jsem se taky stala tetou :))










ZÁŘÍ
V září mi stále ještě pokračovalo léto a to nejenom díky fakt brutálně horkýmu počasí. Hned na začátku měsíce jsme jeli do Brna, přičemž jsem si připomněla svoje studentská léta a vrcholem září byla rozhodně dovolená na Samosu. Potřebovali jsme to oba s Kubou jako sůl, protože já jsem teda byla těsně před dovolenou už na pokraji totálního psychickýho vyčerpání.











ŘÍJEN
Říjen se stal naprosto jasně tím nejlepším měsícem letošního roku. Byl to můj poslední měsíc v práci, takže jsem už byla hodně v klidu a užívala si úžasný podzim. Do práce jsem chodila pěšky, oslavila svátek a doma nám přibyl nový člen - kocour Čenda. Zrovna o víkendu mě teda dost rozčílil, ale jinak si už nedokážu představit, že bychom ho neměli 💕. Podruhé jsem se tento rok vydali do divadla na hostující představení, podruhé jsem byla s mamkou na wellnessu a začla jsem pořádně zařizovat Vánoce :)













LISTOPAD
Na začátku listopadu jsem po týdenní dovolený nastoupila do Levných knih a naprosto si to tam zamilovala. Navštívila jsem plno kamarádů a hlavně jsem si stihla odskočit do Paříže do Disneylandu! Neuvěřitelný zážitek! Ještě teď nemůžu uvěřit, že jsme tam opravdu byli. V listopadu se taky konaly různé martinské a adventní trhy, kde jsem samozřejmě nesměla chybět. Dočkala jsem se své první spolupráce tady na blogu a přestavěla jsem si knihovnu :D












PROSINEC
V prosinci mě čekal pohovor po hooooodně dlouhé době a rovnou jsem byla přijata. Teďka si ještě užívám prázdniny a jsem takhle naprosto spokojená. Jinak jsem ještě pokračovala v brigádě v Levných knihách a absolvovala asi 3 firemní večírky z bývalé práce. S Kubou jsem si zašli do kina na Anděl Páně 2 a zvládli jsme předvánoční maraton po příbuzných. Vrcholem byl určitě Štědrý den. Bylo to něo neuvěřitelnýho, dostala jsem 33 knih a svátky poté strávila na chalupě. Byly to Vánoce snů a jsem zvědavá, jestli je ty letošní překonaj :)






Tak přesně takový byl můj rok 2016. Stalo se toho tolik, že jsem se v jednu chvíli až divila, že to všecho bylo v jednom roce. Opravdu jsem si myslela, že se to odehrálo už někdy dřív. Tenhle rok začal taky zajímavě. Mám pocit, že konečně žiju tak, jak jsem vždycky chtěla a uvidíme, co dál mi rok 2017 přinese.

Krásnou středu vám všem a ať je váš rok plný jen příjemných překvapení :)

Váš Andreják
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...