úterý 31. ledna 2017

Leden 2017 - měsíc plný knih!

Leden 2017 se stal naprosto zlomovým, co se týče mých dosavadních čtenářských pokusů. Tenhle měsíc jsem totiž zvládla úžasných 9 knih (to je 2323 stran!), což se mi ještě nikdy dřív nepodařilo, a vůbec bych se nezlobila, kdyby mi to takhle pěkně četlo furt :). Dvě z knih byly dokonce od českých autorek, z čehož mám taky mega radost. Přece jenom dávám většinou přednost autorům zahraničním. A takový jubileum určitě zaslouží i to, abych se tentokrát o knížkách trochu víc rozepsala. Dneska proto čekejte pořádnou nálož jak textu, tak fotek. :) Opravdu jsem si psaní článku i samotné čtení užívala, měla jsem na to čas a psalo se mi skoro samo. Co určitě musím podotknout je to, že jsem měla velké štěstí na výběr knih, takže nedokážu vůbec říct, která se mi líbila nejvíc. Spíš to vezmu z druhé strany a nejmíň se mi asi líbila S osudem v zádech. Asi ani ne proto, že by byla špatná, ale holt měla zrovna dost velkou konkurenci :D.

A k focení se dokonce přidalo i sluníčko :)




Soud padlých andělů

Když mi tahle kniha padla v regálech LK do oka, čekala jsem, že půjde o nějakou romanťárnu ve stylu Lásky v Provenci. Popravdě byla i mezi nima zařazená. Pak jsem si přečetla anotaci a trochu jsem o tom začla pochybovat. Trochu mě taky překvapilo, že knihu napsal muž, hlavní hrdinka je žena a má jít o nějakou červenou knihovnu? No zkusím to. Co se ale nakonec odehrálo na stránkách Soudu padlých andělů za příběh, to jsem nečekala ani omylem.


Asi budete překvapení, ale dostanete se až do období druhé světové války, střídavě s přítomností a filozofickýma úvahama o Bohu a o tom, co je vlastně po smrti. Rovnou upozorňuji, že tohle není knížka na jedno odpoledne. Já jsem nakonec knihu přelouskala za týden. Musela jsem si dávat velké pauzy, protože stačilo přečíst pár stránek a člověk musel přemýšlet o tom, co vlastně četl. Některé myšlenky byly tak zajímavé, že jsem o nich musela přemýšlet, aniž bych vůbec chtěla. Představovala jsem si, jak to asi vypadá tam v Šemaji, jak probíhá ten slavný poslední soud, což nakonec způsobilo to, že i tohle shrnutí píšu během čtení knihy, protože se z toho prostě musím "vypsat".


Kniha je dělená na krátké kapitoly, kde vám autor pokaždý prskne něco novýho a překvapivýho, o čem budete opět dlooouho přemýšlet. Dost silně pochybuju, že mi nějaká zajímavá myšlenka neutekla, takže pokud bych četla knihu znovu, určitě bych si z ní odnesla zase o něco víc. Musím podotknout, že nejsem věřící, ale představa, že takhle by to vypadalo po smrti, mi přijde opravdu hodně zajímavá a nemám absolutně problém se s ní ztotožnit. Na závěr napíšu jen jedno: jsem opravdu ráda, že jsem rok 2017 začala zrovnou takovou knihou, jako je právě Soud padlých andělů. Rozhodně bude patřit mezi ty nejlepší tohoto roku.



S osudem v zádech

Po psychu ze Soudu jsem se rozhodla dát si nějakou oddechovku, nejlíp YA, tak jsem šáhla po S osudem v zádech. S chutí jsem se začetla a stalo se co? Vyklubalo se z toho další psycho :D Kniha je přirovnávána ke Kdo chytá v žitě, která mě ukrutně nebavila, a dokonce jsem ji nominovala jako jednu z nejhorších knih, co jsem loni četla. Po přečtení S osudem v zádech můžu říct, že nějaká podobnost tam možná je (zmatený teenager, který si neví rady), ale tahle verze mě bavila o hodně víc.


Celý příběh je ale hodně depresivní a rozhodně doporučuju přečíst teenagerům, i když věřím, že děj pro ně možná bude moc vleklý a nezajímavý. Kniha každopádně krásně popisuje stavy, které člověk prožívá v depresi a třeba může někomu pomoct. Já prožívám teďka zrovna to šťastnější období, takže jsem se do hlavního hrdiny nedokázala moc vžít a bohužel ani celkově ocenit příběh plný deprese. Každopádně má potenciál a rozhodně si nemyslím, že by to byla špatná kniha. Třeba poslední věta celý knihy mi dokoncela vyvolala husí kůži :) Hodně pěkná mi přijde i věta na str. 191: "Život je jednodušší, když ho rozložíš na malé kousky, malá přání a potřeby, které můžeš uspokojit hned teď," takže příběhu Davida - Justina bych rozhodně dala šanci.



Archiv

Další kniha v pořadí byl Archiv, který se stal opět naším měsíčním čtení s kamarádkou Marge. Na trilogii Kruh obě s láskou vzpomínáme, takže jsme se těšily na další naši společnou knihu. V první řadě musím pochválit překrásnou obálku a vlastně i celou knihu, předsádka plná klíčů a kapitoly psány psacím písmem. NÁDHERA!


V knize se střídají dvě různá vyprávění hlavní hrdinky Mackenzie. Hlavní linie se odehrává v přítomnosti, vedlejší v minulosti. Jsou vždy graficky odlišeny (minulost je psaná tučně) a moc se mi tento nápad líbil. Díky tomu je vysvětleno plno důležitých věcí, které předcházely přítomnosti. Hlavní hrdinka je extrémně sympatická i včetně všech chlapů, co se kolem ní motali. Moc se mi líbilo zpracování milostného románku, který prostě v YA nesmí chybět. Já jsem nakonec z celého příběhu byla nadšená, zatímco Marge zas tak odvázaná nebyla. Moc se tomu nedivím, protože co jsem četla různé recenze, tak to bylo taky půl na půl. Buď byli čtenáři hodně nadšení, nebo naopak vůbec. Mně se nápad i zpracování knihy prostě líbilo, i když doteď moc nechápu, proč nějaký Archiv existuje. I tak ale oceňuji snahu autorky všechno perfektně popsat a celý ten systém Archivu tak pěkně propracovat. Vypadá to, že si budu muset sehnat druhý díl Dveře do prázdnoty.



Továrna na sny

Jak jsem tuhle knížku dostala a jak jsme se u toho s kamarádkou nasmály jste si mohli už přečíst na mém IG. Když jsem ji konečně držela v rukách, měla jsem z toho takovej zvláštní pocit, vlastně by se i dalo říct, že jsem z ní byla nervózní. Hrozně jsem se na ní těšila a hrozně jsem se bála, že budu zklamaná (jak už to tak většinou bejvá). Jakmile jsem ale knížku otevřela, prolistovala pár stránek s ilustracemi, čuchla si k ní a začla číst, padnul na mě tak neuvěřitelný klid. Člověk má najednou pocit, že v těch životních strastech není sám a konečně mu někdo rozumí. Šílenou radost mi udělal obsah a pojmenované názvy kapitol. Moc se mi líbilo střídání různého typu písma - psací, kurzíva, velké... a hlavně možnost dopisovat a dokreslovat - vlastně poprvý jsem neměla výčitky, že do knížky píšu, naopak je to vyžadováno. To je snad ráj ne? :D


Já jsem ale knihu na první čtení nedoplňovala ani nevymalovávala a přečtenou jsem ji měla přesně za 2 odpoledne. Popravdě jsem se hodně krotila, abych to nedala na jeden zátah, přišlo by mi to škoda, takže jsem si ji "šetřila" :) Ačkoliv knížka nemá být klasicky motivační, jak Anie píše hned na začátku, tak na mě to docela zapůsobilo a vrhla jsem se na nový projekt. Časem se o něm dozvíte něco víc a mně teďka nezbývá nic jiného, než knížku doporučit. Myslím, že se v ní musí najít absolutně každý.



Poslední americký muž

No a když jsem byla už namotivovaná, dala jsem si něco z podobného soudku. Abych se přiznala hned na začátku, tak tuhle knížku jsem si koupila z jednoho prostého důvodu. Je od Elizabeth Gilbert. Její Jíst, meditovat, milovat jsem si oblíbila po prvním přečtení, takže když jsem v LK objevila Posledního amerického muže, bylo hned rozhodnuto. Před Vánocema se mě jedna zákaznice ptala, jestli je tenhle příběh vhodný i pro 13letýho kluka. V tu chvíli jsem absolutně netušila, ale teďka bych jí s klidným svědomím řekla, že je. Ona knihu koupila a já doufám, že pod stromečkem udělala radost :)


Příběh vypráví o muži, který v podstatě od mala žije ve splynutí s přírodou. Už jako malý se učil lovit a chovat zvířata, každou volnou chvilku trávil v lese a po maturitě se rozhodl, že už nechce žít jinak než ve svém týpí. Živil se vyloženě nalovenou zvěří, nosil oblečení, které si sám ušil. Přál si, aby čím dál více Američanů začalo žít život stejně jako on, takže začal jezdit šířit osvětu na různé přednášky. Dvakrát se vydal na dlouhou cestu po Americe na koních a podobné šílenosti. V knize se hodně rozebírá jeho složitý vztah s otcem, dozvíte se hodně informací i o ostatních lidech v jeho okolí (např. o jeho dědečkovi, u kterého hodně čerpal) nebo i o jeho milostném životě, což je jen tak mimochodem celkem dost zajímavá část :D.


Moc se mi líbil styl, jakým byla kniha napsaná. Nebyl to žádný ufňukaný román, ale příběh o chlapovi napsaný chlapsky. Dozvěděla jsem se plno nových informací nejen o tom, jak vypadá život v přírodě, ale taky o tom, co všechno lidské tělo zvládne a zvlášť jeho psychika. Bohužel pan dokonalý je dokonalý natolik, že vás to prostě po čase začne točit. Nicméně to ale nesnižuje dokumentární hodnotu téhle knihy. U mě vyvolala dokonce to, že jsem během čtení knihy gůglila a gůglila, abych si o tom zvláštním přírodním muži zjistila ještě víc.


Copatá máma

Ach, tohle byla tak příjemná oddychovka! Ačkoliv zpracovává celkem náročné téma aka jsem na střední a těhotná, tak se to četlo tak lehce a samo, jako kdybyste četli o ráji, kde běhaj jednorožci a na obloze je furt duha. Autorka používala hodně vtipné a trefné obraty a přirovnání, až mi knížka v jednu chvíli připomínala Zbožňuju Vánoce. Měla jsem z ní hodně podobné pocity. Další věc je, že se jedná o český výtvor. Jsem fakt ráda, že i Češka dokáže napsat pěkné YA a není trapný ani okopírovaný a fakt mě těší, že jsem koupí týhle knížky mohla přispět k podpoře české tvorby.


Hlavní hrdinka Lucka mi byla opravdu hodně sympatická a až neuvěřitelně blízká. Né, že bych zvládla na gymplu otěhotnět, ale ten návrat na střední byl dost jasný. Její smysl pro humor nebo zvládnutí maturitního slohu z ČJ mě naprosto vrátil zpátky do lavic střední školy. Ani to, že pochází z Pardubic a chvilku se děj odehrával i u nás v Hradci, mě nenechalo chladnou. Dalo by se říct, že jsem se s ní opravdu dokázala ztotožnit a představa těhotenství a pozdějšího mateřství je mi teďka i mnohem sympatičtější a bližší. Tohle jsem teda od příběhu pro puberťáky rozhodně nečekala :D. Navíc se mi moc líbilo, jaký vztah měla Lucie se svojí maminkou. To jsem jí doslova záviděla. Doufám, že až jednou budu těhotná, tak se ke knížce vrátím a znovu si ji přečtu. Dokážu si i představit, že by vzniklo pokračování, myslím, že by se to opět četlo samo :)



Deštník pro tento den

Po naprostém dojetí z Copaté mámy jsem si říkala, že bych měla zkusit zas nějakou klasickou beletrii, a tak jsem šáhla po jedné z knih z edice Mladé fronty "Moderní světová próza". Ještě teď si naprosto jasně pamatuju, co jsem si říkala po přečtení asi tak prvních dvou stránek této knihy. Bylo to něco ve smyslu: "Proboha, o čem že ta knížka je? Já tomu vůbec nerozumím?!" Po nějaké době jsem se ale začetla a od příběhu bezejmenného hlavního hrdiny jsem se nemohla odtrhnout.


Byla jsem fakt hodně zvědavá, co dalšího se mu ten den stane, koho potká, čeho si všimne a hlavně, jak to zase okomentuje. Jeho filozofický pochody byly vážně pecka a v jednu chvíli jsem se musela dost smát. Nejradši bych vám tady něco odcitovala, ale ty nejlepší hlášky byly i celkem dost sprostý, takže si tu knížku holt budete muset přečíst sami :D. Člověk si až říká, kolik takových lidí kolem nás existuje, tak nějak tím svým životem proplouvá a prožívá si tu svoji každodenní depresi. Často jsem se taky přistihla, že s jeho názorama rozhodně souhlasím, nebo ho obdivuju, že dokáže narovinu někomu říct i hnusný věci. Levný knihy se opět vyšvihly, za 39,- Kč skvělé čtení :)



Dospělost je mýtus

Nejdřív jsem si říkala, jestli sem vůbec tuhle "knížku" mám dávat. Přečtenou a prohlídnutou jsem ji měla asi za hodinu, jelikož jde o komiks, ale pak jsem si říkala, že o tohle vás připravit nemůžu. MILUJU Sarah's Scribbles! Na facebooku se u toho vždycky řežu a říkám si, že víc výstižný to snad už ani nemůže bejt :D Dospělost je mýtus je přesně pro lidi jako jsem já, kteří prostě ještě ani ve 30 nedospěli. Je taky hodně pro introverty a knihomoly, což jsem vlastně taky já :D každopádně aspoň v jednom okýnku se stroprocentně najde každý. Jedná se o černobílý komiks, takže jako velkou výhodu vidím i to, že si ho můžete celý vymalovat. A jako bonus na závěr: Bude druhý díl! Třikrát hurá!




Proč jsme se rozešli

Proč jsme se rozešli jsem si koupila loni na podzim, ale dosud jsem nebyla schopná ji začít číst. Nevím vlastně proč, ale z nějakého důvodu k ní pociťuju velký respekt. Ta kniha je tak překrásná, že jsem se ji skoro bála i dotknout, abych jí náhodou něco neudělala. A to byl asi taky důvod, proč jsem se ze začátku nemohla vůbec začíst. Celou dobu jsem byla tak hrozně nervózní, že mi to kazilo celý dojem ze čtení. Do toho mě rozptylovaly veškerý ilustrace, který jsem si furt dokola musela prohlížet (jak malá fakt :D). Sečteno a podtrženo knížku jsem si začla užívat až v místě, kdy se snažili uvést do provozu foťák. Konečně se to rozjelo, konečně jsem měla pocit, že stíhám děj, konečně to začalo do sebe zapadat a šlapat jako švýcarský hodinky. Byla jsem naprosto nadšená z konceptu celé knihy, z toho, že jednou není ten milovaný kluk ten naprosto nejlepší pod sluncem a šílenej sympaťák. Sice mi ty situace dost připomínaly pár lidí v okolí (i mě samotnou v mladším provedení), ale nešlo přestat. Nit se pomalu rozplejtala a příběh byl poskládán.



Popravdě jsem nejdřív byla hrozně zklamaná, že vlastně budu číst pesimistickou knihu. Vždyť je to přece o rozchodu a hlavně popisu, proč to tak bylo a proč to tak dopadlo. Postupně, jak se se člověk seznamoval s hlavními hrdiny, mu to ale nepřišlo vůbec děsný, naopak jsem se dostala k naprosto úžasné a originální knize. Momentálně jsem těsně před koncem, ale myslím si, že můj názor na knihu se už nezmění. Kdyby náhodou, hodím sem edit :)

Už zítra nám začíná únor a já ho budu startovat knihou Za zrcadlem, kterou budu opět číst v rámci výzvy s Marge. Hned poté budu navazovat druhým dílem a pak tu mám připraveno dalších 5 knih, tak jsem na sebe teda zvědavá :D. Uvidím, jak rychle to teďka v únoru půjde. Teďka ale opět krásně chumelí, takže já vyrážím na výlet po okolních lesích :).

Krásné zachumelené úterý!

Váš Andreják

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc děkuji za vaše komentáře a zpětnou vazbu :)
Vždy se snažím na všechny odpovědět, ale kdyby to nebylo hned, tak prosím chvilku vydržte <3

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...