pondělí 27. února 2017

Únor bílý, čtení sílí ... 📘

📘  Na Instagramu jsem u někoho četla, že mu přijde, že únor šíleně utekl a nestihl pořádně nic přečíst. Tahle definice je asi naprosto přesná i pro můj únor. Když teď vidím, jaké všechny příběhy jsem za uplynulý měsíc zažila, tak to tak nevypadá, ale nic to už nezmění na mém osobním pocitu z února. Asi za to může fakt, že jsem nečetla každý den stejně jako v lednu. Navíc jeden týden byl opravdu krásný, venku to vypadalo jako na jaře a já jsem nemohla odolat. Trochu se děsim, jak teda dopadne březen, když i jeden slunečný týden udělal takovou paseku v mém čtecím plánu :D.


I přesto jsem zvládla myslím slušné číslo přečtených knih. Ve srovnání s loňskem jsem rozhodně o dost napřed. Mám radost, že se mi daří číst hlavně ty nakoupené zásoby z Levných knih, takže opravdu nenakupuju jen kvůli nízkým cenám :), V březnu mám v plánu přečíst i hodně klasiky, tudíž si tu budete moct taky konečně přečíst o něčem jiném než o YA :D. No nic, to je ale březen a teďka píšu o únoru, tak se jdeme mrknout, jak to vlastně dopadlo.

Přečtených knih: 6
Přečtených stran: 1760
Nejlepší kniha února: Čtěnáři z Broken Wheel doporučují
Nejhorší kniha února: vůbec nedokážu určit, měla jsem opět šťastnou ruku na výběr



Za zrcadlem

📘 I v únoru jsme pokračovaly s Marge v naší čtecí výzvě a musím říct, že líp jsme snad ani vybrat nemohly. Už to začíná být trapné, ale opět jsem šáhly po super knize. Najednou jsem četla něco jiného, nového, objevovaly se tam výrazy jako freakové, normálové a víly a mně se to prostředí moc líbilo. Na druhou stranu mě dost děsilo (jako vždycky, když čtu nějakou dystopii), jak je celé to prostředí blízko našemu světu. Stačilo by jen trochu a celý náš svět se taky může dělit na normály a freaky, protože některé popisované situace v knize už se opravdu hodně podobaly tomu, co se děje teď.


Musím ocenit autorku, jak pěkně zpracovala vílí nápad. Jako používat oslovení "ty vílo" jako nadávku? Fakt pecka :) Hodně se mi taky líbila jména, která byla použita, třeba Philomenia, Artemis, Apollonia... přišla jsem si opravdu jak někde ve světě víl :D. A pojmenování městské čtvrti Víloves? To tomu jenom pomohlo :)


Samozřejmě jsem si před čtením knihy přečetla i nějaká hodnocení čtenářů a ráda bych se k nim vyjádřila. Hodně lidí si stěžovalo na pomalý rozjezd. Mně se to naopak líbilo, protože čtenáři bylo všechno postupně vysvětleno, pochopil novou terminologii a v klidu všechno vstřebal a nestalo se mu, že by najednou musel tápat (což se mi občas v podobných knihách stává, protože je to spousta nových informací najednou.)


Hodně lidí si taky stěžovalo na nesympatickou hlavní hrdinku, který se furt něco nelíbilo a pořád jenom fňukala. Je pravda, že toho jsem si začala všímat až ke konci knihy, kdy by člověk čekal, že bude vděčná a nebude furt někomu něco vyčítat. Nechci tady spoilerovat, takže to musím napsat takhle oklikou. Teprve tam jsem si uvědomila, že vlastně celou dobu je vzteklá, hnusná, protivná a uřvaná, ale během čtení mi to ani tak nepřišlo. Myslím si, že bych totiž asi reagovala stejně jako ona.


Hodně lidí si stěžovalo, že skoro na konci knihy najednou autorka změní vyprávění z minulého na přítomný čas. Popravdě, kdybych si tuhle poznámku nepřečetla, tak o ní asi ani nevím. Přechod byl tak automatický, že bych si toho asi fakt ani nevšimla. Taky nevím, jestli to takhle autorka opravdu v originále napsala, nebo je to jen počin překladatele. Každopádně mi to nijak nevadilo, naopak vzhledem ke zvratu situace se tato změna myslím hodí. Opět kvůli spoileru nemůžu napsat víc, holt si to budete muset přečíst :)

Jelikož jsem z příběhu byla fakt nadšená, měla jsem radost, že jsem si koupila i pokračování. O tom si můžete přečíst o pár knih a řádků níž :)


Manžel na objednávku

📘 Většinou mívám tyhle oddechové románky o osudových láskách přečtené maximálně do tří dní. Tentokrát mi to ale docela trvalo a přemýšlela jsem o tom, proč to tak vlastně bylo. Nakonec mě napadly dva důvody. Prvním bylo super téma a to myslím fakt vážně. Nebylo to prostě takové to klasické "náhodou se potkají, zamilují se, pak se něco stane, rozejdou se a nakonec se stejně koná happy end". Postup je tu samozřejmě stejný, ale ten průběh je originální. Mám pocit, že nic podobnýho jsem ještě nečetla. Nechci ale nic ani naznačovat, protože by byla vážně škoda, abyste o to přišli.


Druhý důvod souvisí logicky s tím prvním a jde o to, že mě to natolik bavilo, až jsem se nechtěla s příběhem a hodně sympatickou hlavní hrdinkou loučit. Procházela jsem proto takovým tím klasickým dilematem, kdy knížku hrozně moc chcete dočíst, ale vlastně ji ještě nechcete dočíst :D.
Ačkoliv se může zdát, že se začátek tak trochu táhne (mně to tak nepřišlo, ale četla jsem pár recenzí, kde to bylo zmíněno), rozhodně vytrvejte, protože příběh samotný opravdu stojí za to. Moc se mi líbilo, že se celou dobu střídal humor s naprosto úžasným příběhem opravdové lásky. Autorka má skvělý styl vyprávění a dialogy byly snadno uvěřitelné.


Knížku jsem koupila v LK za krásných 99 Kč a patří do mé oblíbené edice Fortuna Litera. V podstatě knihy z týhle edice už kupuju naprosto bez jakýchkoliv pochyb, protože se mi málokdy netrefí do vkusu a já si aspoň doplňuju sbírku.



Papírová města

📘 Na Papírová města jsem byla fakt zvědavá, protože jedna moje kamarádka, která Greena celkem hodně čte, je považuje za nejslabší Greenovku. Mně to zas tak slabý nepřišly, i když chápu, že po Hvězdách je asi slabý už všechno :D. Města mi hodně připomínaly Aljašku. Hodně silná, charismatická a vůdčí hlavní holčičí postava a k ní inteligentní looser jako hlavní klučičí postava. Stejně jako Aljaška, tak i Margo najednou zmizí, ale naštěstí to tady nedopadne tak tragicky. Stejně jako Aljaška, je i Margo hodně čtenářům nesympatická. Tady bych si to dovolila poznamenat, že mi to dost připomnělo reálný život, který vidím všude kolem sebe. Jakmile je holka víc od rány, tak ji většina ostatních holek nesnáší a považuje ji za neuvěřitelnou krávu :D Plusový bod pro Greena za hodně dobré přenesení reality na papír :D.


U Greenovek se mi vždycky líbí myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Jo je fakt, že na ten věk, kolik má v tohle případě Quentin mít, jsou dost oduševnělý, ale mně to prostě nevadí. Ve Městech se jako hlavní část vyprávění a rozplétání příběhu řeší básnická sbírka od Walta Whitmana Stébla trávy. To jak každý verš myslel, nebo myslet mohl, jak to přenést na náš svět atd. Já mám Stébla trávy přichystaný ke čtení, takže tahle příběhová linie se mi hodně líbila a jsem sama zvědavá, jak to celé pochopím.


Jinak samozřejmě celý Greenův styl vyprávění je super. Hodně dobře se mi to čte, dialogy jsou uvěřitelné a miluju jeho vtipný popisy a přirovnání. Většinou to prostě trefí jak p*del na hrnec.
Téma se mi taky hodně trefilo do vkusu. Ať je Margo jaká je, tak já jí prostě chápu. Každej se  různých situacích chová různě a přitom doopravdy takový není. Prostě je to tak, zažívám to denně. A ten závěr knihy byl úplně nejvíc geniální. Nechápu, jaktože maj Města tak nízké ohodnocení, vždyť to téma je něco, co máme každý den kolem sebe, v čem žijeme, to to nikdo nevidí?

No a jako bonus jsem se dozvěděla, co jsou to papírová města :D



Rozbité zrcadlo

📘 Když jsem začla číst pokračování Za zrcadlem, říkala jsem si, jestli jsem náhodou něco nepřeskočila, jestli tohle není už třetí díl. Předpokládala jsem totiž, že děj bude pokračovat tam, kde skončil v prvním díle. Ten samozřejmě končil v tom nejlepším, těsně před koncem bylo vyřčeno plno nových informací a já se těšila jak si o tom počtu. No a ono nic. Najednou střih a děj se odehrával snad o rok později. Kde je Ksy, Ivan, sourozenci? Najednou tam byla nějaká smečka a Kojot :D Jak jsem se ale pomalu blížila k půlce, začaly se naštěstí objevovat i starý známý témata a pomalu se příběh opět začal rozplejtat. Ale vyděsilo mě to teda hodně :D


V plno recenzích jsem se dozvěděla, že od půlky čtenáři nestíhali děj a dělo se toho až moc. No je fakt, že na to, jak je knížká útlá a do cca půlky vůbec nevíte, která bije, protože se toho vlastně moc neděje, tak v té druhé půlce holt přijde těch informací víc. Já jsem v jednu chvíli taky jenom koukala, co všechno jsem se na pár stránkách dozvěděla, ale bavilo mě to. Člověk nemá čas se nudit a odložit knihu na později. A hlavně teda ten vývoj událostí je hodně nečekanej, já jsem v jednu chvíli měla i  slzy na krajíčku.


Taky jsem pevně doufala, že v tomhle díle bude nějaký ten románek a konečně jsem se dočkala. Sice jeho vývoj byl plnej smutku, což je teda blbej obrat, já vim, ale nevim, jak to napsat jinak, abych vám něco neprozradila :D. Bylo to fakt šílený a přitom krásný. Přečtěte si tu knížku a poznáte sami, o čem to tu vlastně mluvím.


Co se týče tématu, tak opět jako v prvním díle dost bylo děsivé. Podobný pocit zažívám vlastně pokaždé, když čtu dystopii. Ať už jsem četla Zrcadlo, Bez šance nebo 1984, vždycky mi po zádech přebíhal děs a strach. K tomuhle bych napsala asi jen jedno: Normalita je hodně blízko. A abych to celý shrnula, tak pokud máte rádi dystopii s fantasy dohromady a nevadí vám, že hlavní hrdince je 16, tak rozhodně doporučuju. Číst se dá druhý díl i bez znalosti prvního, ale určitě je lepší, když znáte veškeré souvislosti, takže začněte knihou Za zrcadlem. Taky doporučuju číst knihu v klidu a opravdu jen, když máte čas se pořádně začíst. Informací se na vás povalí tolik, že musíte hodně přemýšlet a vstřebávat. Já už teďka vím, že tahle série se řadí mezi mé oblíbené a určitě v budoucnu zaslouží re-reading :).



Tohle je kočičí svět ... Vy v něm pouze žijete

📘 Tuhle úžasnou knihu o kočkách jsem Kubovi koupila k Valentýnovi (jo, já vim, divnej dárek :D) a musím říct, že jsme se u ní řezali smíchy oba :D Perfektně zpracovaný návod na kočky, vtipnou formou a přitom věcně a jasně.


Dozvíte se odpovědi na plno takových těch dotazů, co chtěj všichni vědět, ale bojej se zeptat. Takže například už vím, proč mě náš kocour chodí "poťapkat", jestli masturbuje :D, že kočky mají svůj vlastní vir HIV a plno dalších důležitých a zajímavých informací. Rozhodně doporučuju jak majitelům koček, tak případně budoucím majitelům, protože v knize se píše i o tom, jak vybrat kočku, jaké plemeno je čím specifické atd.


Já jsem se kolikrát musela smát i tomu, že jsem toho našeho kocoura v tom prostě přesně viděla. Jo a ta kočka na obálce se taky přesně tváří jako náš Čenda aneb "já jsem borec největší, ty póvle!" :D Momentálně mají tuhle růžovou krásku v Levných knihách za 49,-Kč, takže za těch pár korun si ji určitě pořiďte :)

 
Čtenáři z Broken Wheel doporučují

📘 Po akčních Zrcadlech jsem si říkala, že bych si měla dát taky nějakou oddychovku. Sáhla jsem proto po Čtenářích a musím říct, že hned od první stránky toho absolutně nelituju! Tak úžasně milou knihu pro knihomoly o knihomolce jsem ještě nečetla. Vlastně jsem snad ještě nečetla žádnou knihu o knihách a tahle mě teda naprosto dostala (pokud teda nepočítám Štasné lidi, což byl propadák roku).


Jako vždycky jsem si přečetla během louskání knížky pár recenzí a nemohla jsem uvěřit vlastním očím, jak špatné hodnocení tahle kniha má. Každej si asi prostě představuje příběh plný akčních scén, vražd, přepadení nebo minimálně naprosto geniálního tématu. Děj se ale odehrává podle mě přesně v takovém tempu, jakým žijou obyvatelé Broken Wheel. Přišlo mi, že se to k tomu naopak velice hodí a dokresluje to pěkně tu atmosféru zapomenutého městečka. Tahle kniha je asi psaná jen pro nás opravdu zapálené knihomoly, kteří to dokáží ocenit a kteří se dokáží do hlavní hrdinky vcítit a celý si to vychutnat.



Díky knize jsem se dozvěděla o plno příbězích, které končí dobře, které špatně a které jsou stejně jako Čtenáři o knihách. Je plná zajímavých myšlenek, takže pro nás zaškrtávače naprostý ráj :D. Jinak příběh jako takový ani nevím, jak a jestli vůbec mám nějak hodnotit. O ten mi tam totiž až tak moc nešlo a spíš jenom tak příjemně doplňoval tu hlavní myšlenku a ten důvod, proč jsem Čtenáře vůbec četla.



Včera jsem ještě stihla rozečíst Vejce a já od Betty MacDonaldové, ale hlavní část budu číst až v březnu, proto jsem ji tady ani neuvedla. Je to právě jedna z těch slibovaných klasik, o kterých jsem psala na začátku článku. Ještě můžu prozradit, že mám v plánu Větrnou hůrku, Obraz Doriana Graye a právě třeba Stébla trávy, o kterých jsem se zmiňovala v Papírových městech. Snad nebudu zklamaná a s chutí se s vámi o tyto knihy podělím v dalším shrnutí za měsíc.

Teďka vám ale popřeju už jen krásný zbytek února a klidný začátek postupně přicházejícího jara :)
Dneska bylo krásně, tak snad jste pořádně nasáli sluníčka a den si užili jako já.

Váš Andreják

pátek 24. února 2017

My Travel Wishlist 2017 - Česká republika

Tak jak jsem si myslela, že tenhle článek psát na rok 2017 nebudu, tak ho teďka píšu s chutí. Věc se má tak... z roku 2016 mi zbylo plno míst, která jsme s Kubou nestihli navštívit, tak jsem si říkala, že to aspoň vydá přesně na celý letošní rok. Jenže já jsem cestoval veliký, takže jsem si samozřejmě mezitím vymyslela plno dalších míst, kam se nutně musím podívat :D Další věc je to, že ve vzduchu už je pomalu ale jistě cítit jaro a mě to vždycky tak nakopne, že bych nejradši vystřelila hned teď kamkoliv. V tu chvíli aspoň takový malý wishlist může fungovat jako pomocná berlička.


Každopádně to asi moc nepomáhá, protože já už se vidím kdekoliv, kde je to fajn, jak se kochám, ochutnávám, fotím a užívám si ten okamžik. No ... tak se snad brzy dočkáme toho jara :)
Pokud mě čtete pravidelně, tak víte, že jsem vám svůj wishlist slibovala asi před týdnem. Pak se ale stalo pár věcí a nutně jsem vám potřebovala postovat úplně jiné články, takže s ním přicházím až teď. Tak to nebudeme dlouho okecávat a jdeme se na to rovnou podívat.

Třeba máme nějaké body společné :)

Manětín
A začnu rovnou místem, které mám spojené s dětstvím. V Manětíně jsem strávila hodně letních, velikonočních, jarních a pak i zimích prázdnin. Mám tam totiž část své rodiny a hlavně o rok mladší sestřenici, takže jsme se fakt hodně vyblbly. Díky tomu jsem poznala, jaké to je prožít dětství na echt vesnici a rozhodně toho nelituju.

Perfektní to bylo! 

Zdroj: http://static.panoramio.com/photos/original/4992055.jpg
Jenže pak jsem dospěla, začaly se rojit povinnosti, vejška, málo času a já jsem se tam nebyla podívat asi tak 13 let. Letos bych to chtěla napravit v rámci nějaké menší cesty po západních Čechách. Nevím, jestli jste o tomto městečku něco slyšeli, ale je označováno za Perlu baroka, mají tam zámek, koupaliště, Chlumskou horu nebo zchátralý kostel sv. Barbory (kterej vypadá jak z hororu). Manětínsko taky spadá jako jedno z mála míst v ČR do oblasti tmavé oblohy, což znamená, že je tu minimální světelný smog, takže v noci je tu tma jak v pytli a můžete pozorovat hvězdy. V okolí se točily třeba i filmy Tomáše Vorla - Cesta z města atd. Tohle místo opravdu stojí za to vidět.

Oficiální stránky zde: http://www.manetin.cz/

Zdroj: https://www.zamek-manetin.cz/website/var/tmp/image-thumbnails/0/8234/thumb__OgTagImage/untitled-6_1.jpeg

Zdroj: http://foto.turistika.cz/foto/136671/791/lrg_20141012238.jpg

Ještěd
Nemůžu si zaboha vzpomenout, jestli jsem někdy na Ještědu byla jako malá se školou nebo spíš ne. Možná by mi mohla dát vědět v komentářích Marge :D.

Každopádně jestli jo, tak si to už nepamatuju, což znamená, že se tam musím vydat. 

Zdroj: http://www.rozhlednajested.cz/wp-content/uploads/2014/07/Je%C5%A1t%C4%9Bd-hlavni.jpg

V Liberci jsem byla několikrát, dokonce už i jednou s Kubou, tak proč se nepodívat i sem? Nejvíc bych si ale přála tam i přespat, i když ceny za pokoj jsou celkem pálka, tak si na to našetřím. Moc bych si přála zažít ten západ slunce a nejlíp i východ (jojo, jasně, řekla noční sova :D). A pak si dolů frčet na kolobrndě? Panejo, to zní jako super plán. Tak uvidíme, třeba na to letos dojde :)

Stránky hotelu: https://jested.cz/
Stránky rozhledny: http://www.rozhlednajested.cz/

Zdroj: http://1gr.cz/fotky/idnes/11/113/cl6/HIG35c8e4_mu_vysilaci_na_Jestedu_podzim_slusi..jpg?v=2

Třebíč
Třebíč je jedno z míst, který jsem viděla na mapě a řekla si, že tam se jednou podívám. Vůbec jsem nevěděla, co tam mají za památky, jak je to velké město, jak se tam z Hradce dostanu, ani nic jiného. Nějakým způsobem mi bylo sympatické, takže se objevilo na mém wishlistu. A byl to osudový výběr, protože Třebíč je městem památek UNESCO.

Přísahám, že jsem to fakt nevěděla. 

Zdroj: http://www.travelguide.cz/facilities/tg/full/90-6.jpg

Nejvíc se těším na židovský hřbitov a židovskou čtvrť. Jak už víte, na hřbitovy jsem blázen, takže to mi nesmí uniknout. Jelikož Kuba je radši na přírodu, tak mi udělalo radost taky to, když jsem se dočetla, že okolí Třebíče patří mezi nejčistší v ČR a celkově je tam moc pěkná příroda, tak snad nebudeme zklamaní.

Stránky města: http://www.trebic.cz/

Zdroj: http://foto.turistika.cz/foto/11885/15235/full_053488_img_4520.jpg
Zdroj: http://www.mkstrebic.cz/data_5/3normal.jpg

Mikulov
Zato z Mikulova jsem viděla asi tak 3 101 557 fotek a všechny byly tak boží, že to holt byla láska na první pohled. Chci na náměstí, zámek, Svatej kopeček a pak klidně zapadnu do nějakýho sklípku. Stejně jako v Třebíči, tak i tady je rozsáhlá židovská obec s domy, synagogou a hřbitovem. Letos to mám asi nějak zaměřeno na židovskou tématiku.

Stránky města: http://www.mikulov.cz/cz/

Zdroj: http://www.vyletnik.cz/images/vylet/uzivatele/vlasta79/mikulov-a3a.jpg

Zdroj: http://www.janmiklin.cz/photos/mikulov-12146.jpg
Zdroj: http://itras.cz/fotogalerie/kozi-hradek-mikulov/velke/kozi-hradek-mikulov-008.jpg

Trutnov
Trutnov patří mezi mé obrovské resty. Opravdu se ze srdce stydím, že ačkoliv jsem z východních Čech, tak tohle krásné město mě zatím úplně minulo. Nechápu, jak je to možný, z Hradce vlakem bych tam byla za hoďku a čtvrt, je to jenom 70 kiláků.

No nic, přestanu se divit a začnu jednat :D. 

Zdroj: http://g.denik.cz/23/9e/krkonose-mesto-trutnov0915_denik-630.jpg

Nejvíc se mi tam samozřejmě líbí slavné Krakonošovo náměstí. I kdybych tam měla jet jenom kvůli tomuhle, tak prostě jedu :D. Naštěstí tu mají i plno kostelů, parků a přírody, takže ať máte rádi turistiku nebo historii, přijdete si na oboje, což je pro mě naprosto ideální. Příroda v kombinaci s architekturou, to já můžu. A díky tomu, že je to právě takovejhle kousíček od Hradce, tak mi na to bude stačit jeden prodloužený víkend. Ideálka.

Oficiální stránky města: http://www.trutnov.cz/

Zdroj: http://www.asker.cz/editor/filestore/Image/trutnov%20salek_400_x_640.jpg

A to pro tento rok bude stačit :) Nesmíme zapomenout, že mi z loňska zbyl Jindřichův Hradec, Litomyšl a Králíky. Že za měsíc a půl letíme do Vietnamu a že se určitě vydáme i na místa, která vůbec teďka v plánu nejsou (jako každý rok :).

A kam se chystáte letos vy? 
Dejte mi vědět, ráda se nechám inspirovat.

Krásný víkend!

Váš Andreják

úterý 21. února 2017

🎀 Na návštěvě u mamky 🎀

💧🌂 Krásné propršené úterý vám všem! 🌂💧

Když jsem se dneska ráno probudila do dalšího upršeného rána, zařekla jsem se, že se nenechám rozhodit a napíšu článek, který snad pár z vás zlepší náladu. Tentokrát to totiž bude o něčem, co je úplně mimo můj styl, ale co je mezi mnohými z vás hodně hodně moc moc moc oblíbené (a to nepřeháním). Už asi od půlky ledna jsem měla v počítači fotky z návštěvy u mamky, bohužel však pořád nějak nebyla příležitost napsat ten správný článek. Myslím, že dneska ale už nadešel jeho čas.

Moje máma je blázen do severského stylu.




A je to venku. Čím víc bílý, tím je to lepší. Začalo to tím, že mi přebarvila původní nábytek, který jsem už nepotřebovala, na bílo. Pak už to šlo nějak samo, protože internet je samozřejmě mocný pán. Ikea je pro ní ráj. Plno blogů, věnujících se tomuhle tématu, je pro ní druhý ráj. Pomalu ale jistě si předělává můj bývalý dětský pokoj do toho svého severského ledového království. Ať už se jedná o nábytek, záclony, ale třeba i doplňky a dekorace ve stejné barvě a stylu, je v tom hodně důsledná. Naštěstí má kliku, že má a vždycky co pamatuju měla na tohle čich a vkus, baví jí to a výsledek pak vypadá opravdu dobře. Pokaždý, když k ní přijdu, připadám si jako ve fotkách z časopisu o bydlení, přitom je to realita, opravdu jsem "doma" a jenom koukám, kde co zase vymyslela :)





Já to bohužel nedokážu docenit, protože tohle je zrovna jedna z věcí, co jsem nějak nepodědila. Já mám ráda naopak masivní dřevo, závěsy, koberce, živé květiny, přiznané trámy a celkově chalupářský styl, hnědou a černou barvu (jo i kuchyňskou linku jsem vždycky chtěla tmavou) a hlavně co nejmíň serepetiček všude okolo a maximální množství knih nejlépe všude. Proto radši fotky nebudu doplňovat nijak oduševnělým textem a vás milovníky skandinávského stylu nechám kochat se.

Třeba načerpáte i nějakou inspiraci :)

Váš Andreják














Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...